Melnyk & Kohlstedt: moderna i tradice

Palác Akropolis rozezní 19. listopadu tóny klavíru. V Praze se poprvé představí skladatel a klavírista Lubomyr Melnyk a také německý objev Martin Kohlstedt. Zatímco šestašedesátiletý virtuóz a mistr hypnotických a repetitivních skladeb Melnyk je jednou z ikon současné post-klasické vlny (Nils Frahm, Hauschka), jeho o generace mladší německý kolega vyznává tradičnější přístup.

Čtyřicet let strávil Lubomyr Melnyk na okraji zájmu a v médiích se o něm maximálně psalo jako o nejrychlejším klavíristovi všech dob. Melnyk skutečně drží světový rekord v počtu not zahraných za jednu vteřinu (19,5), jenže extrémní rychlost je tady hlavně klíčem k technice tzv. "kontinuální hudby", jakéhosi transcendentálního stavu, v němž hráč splyne se svým nástrojem. "Chyby přestávají existovat, protože já prožívám hudbu společně se svým klavírem a moje prsty najednou mizí," vysvětluje Melnyk. Jeho tvorba získala náležitou pozornost teprve v posledních letech, kdy mu vychází nahrávky na značkách Erased Tapes či Hinterzimmer a on se objevuje po boku o generaci mladších hudebníků jako jsou James Blackshaw, Hauschka, Kiasmos nebo Nils Frahm.

Na konci minulé dekády se Melnyk seznámil s Peterem Broderickem a Hauschkou, dvěma výraznými osobnosti současné postklasické hudby, kteří - jak se ukázalo - znali jeho staré nahrávky a pomohli mu najít nový domov na značce Erased Tapes. Tam v roce 2012 vychází album Corollaries. Loňská deska Windmills se pak dostala mezi nejlepší alba roku například portálu Tiny Mixtapes. Zvuk jeho klavíru se zde proměňuje v řeku, v níž bublají a naráží do sebe minimalistické repetitivní motivy a vytváří úžasný hypnotický proud, který posluchače strhne sebou. Do stejné nespoutané řeky budou moci vstoupit i návštěvníci úplně prvního českého koncertu Lubomyra Melnyka.

Večer EuroConnections nabídne také českou premiéru německého skladatele Martina Kohlstedta, který patří ke špičce současné postklasické hudby. Jeho skladby spojují žánr klavírního minimalismu a klasické komorní hudby s ambientem či postrockovými náladami. Kompozice z desek Tag (2012) a Nacht (2014) jsou trochu jako výlety do temnoty, do míst kde je potřeba se spoléhat na uši spíše než na oči. Podobně jako pro Melnyka, i pro Kohlsteda je hra na klavír osobitým spirituálním zážitkem, při němž se hráč zcela ponoří do hudby a nechá pracovat svoji intuici. Večer v Paláci Akropolis 19. listopadu dá domácím posluchačům šanci být u toho.