Mighty Sounds no. 3: v bahně číhá temnota

A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení. Od sobotní noci nás stíhají nelítostné, deštivé boží rány. Zelené čápovské louky se mění se v systém neprostupných bažin a nasáklých travnatých tůní. Hail Satan, bereme gumáky! Hmm, aha, proč sakra nemám gumáky? Hlavně, že máš pivo. Jasně, a tu flašku Becherovky, která se prostorově víc shodla s párem bílých plátěnek. Nevadí, naštěstí v tom nejsem sama. Dnešní volnočasovou aktivitou je především slalom z místa A do místa B. Ti, kdo mají dostatek trpělivosti, se mohou vydat na trasu krále Šumavy a prověřit své schopnosti pohraničních převaděčů hledáním schůdných cestiček. Naopak, pokud máte rádi blátíčko mezi prsty, stačí sundat boty a zdarma se vyrochnit jak v trenčianských lázních.

Nedělní line-up kapel je historicky vždy dost našlápnutý, takže i dnes je z čeho vybírat.

Upozornění. Následující představení není vhodné pro osoby v delirické opilosti a pro osoby trpící postketaminovým stihomamem. Sledování je pouze na vlastním uvážení. Tohle jsou Negative Approach a jejich derivát čistého zla. Basová kytara Rona Sakowskiho, jež připomíná ztracené dvojče ZZ Topa a riffy Harolda Richardsona, jsou jako zběsilá jízda vlakem, co právě přišel o brzdy. Nenávist, vztek a zatraceně bahnitý počasí vytváří pod stagí pořádnej riot. Pokud máte v životě málo děsu, stačí jeden pohled na nasranej ksicht zpěváka Johna Brannona. Na tohohle chlápka, co se tváří, že by vám nejraději rozmázl hlavu o chodník, byste nechtěli narazit ani v cukrárně. Přestože publiku uctivě děkuje, nemůžete se ubránit dojmu, že vás právě poslal do prdele. Takhle vypadá poctivá nálož detroitského hardcore punku.

Je čas načerpat trochu pozitivních vibrací. Nizozemská punkrocková parta John Coffey rozhodně ví, jak svoje publikum probrat. "Vidíte támhle toho zvukaře? Já si takhle slezu dolů, trošku si natáhnu mikrofon a zaběhneme si kolem něj pár koleček. Je to v podstatě circle pit, ale já ho radši běhám jako okruh na pět set metrů!" Asi takhle by se dal popsat zpěvák David De Molen, jenž burcuje dav z odpolední letargie. Kytarový rock vedený ostře řezanými vokály, co eskaluje do pořádně nakopnutýho hardcoru. Pro ty, kteří se stále ještě nepřidali do moshingu probíhajícího pod pódiem, posílá De Molen jasnou zprávu refrénem "Why don't you people go home? Are you having a bad time?". Rozhodně ale nezůstávejte doma 17. zaří, kdy se tahle partička ukáže ve strahovském klubu 007.

Připravte si virbl prosím. Síla zla probouzí mrtvé, smrtelný virus napadá váš mozek a den se mění v tmavou v noc. Na podium přichází rakouská formace Insanity Alert a pálí do publika thrash metalový étos Glorious Trash. Pod stagí je zatím trochu poloprázdno, přesto se několik bytostí vrhá do kotle potu a prachu. Bordel, chaos a exploze kytar, které řídí maniakální řev frontmana aka Heavy Kevyho. Přestože to může znít trochu ultimativně, Insanity Alert jsou prostě nejlepší kapela festivalu, tečka. Banda šílenýho thrashe, co vám doslova odpálí hlavu. Kdo si ji nechal ujít, měl by rozhodně litovat.

Bezesporu největším proklamovaným headlinerem festivalu jsou kalifornští Lagwagon. Zkušení punkrockoví matadoři, dělí svou tvorbou diváky do dvou odlišných táborů. Zatímco pro jedny jsou synonymem nudného hudebního produktu, pro jiné jde o srdeční záležitost. Nevyvratitelným faktem je, že i za nepříznivého počasí nalákala takhle devadesátková záležitost natřískanou stanovou stage. Perfektní zvuk, který zpočátku kazí jen trochu unavená atmosféra. Pak ale přichází vypalovačky v podobě Alien 8 či Razorburn. Kotel pod podiem konečně propuká v bahnité orgie, zatímco publikum skanduje starý fláky, dokud se s námi zpěvák Joey Cape nerozloučí poděkování a společnou pozvánkou do sprchy.

Tohle byl nejlepší výběr z mašínérie Mighty Sounds 2016, která opět roztočila svá kola a za tři dny nás protahovala temnotou, bahnem a především parádní hubdou. See ya next year!