Tomáš Jančík | Články / Reporty | 01.10.2023
Po křtu nového alba v karlínských Kasárnách, kde také vznikalo, vyrazili Madhouse Express křtít do Brna. A ani napodruhé na to nebyli sami. Předskokany jim tentokrát nedělala žádná tuzemská kapela, až z Kanady totiž dorazili Elephant Stone s hypnotizujícím rockem, dlouhými kytarovými sóly a sitárem.
Čtyřčlenná skupina ze Severní Ameriky toho moc neřekla. V jejich tvorbě hraje prim hudba, ne texty a většina věcí, které předvedli, byly vlastní prodloužené skladby plné nekonečných kytarových riffů v duchu klasického psychedelického rocku. Ten v posledních letech silně narůstá na popularitě, a proto je dobře, že se umí Elephant Stone odlišit. Orientální zvuk nastiňuje hlavně sitár a frontman Rishi Dhir ho umí skvěle využít, zároveň jej plynule a nenásilně mění za basu. Tyhle přechody a spirituální sound si užíval celý sál a podle potlesku bylo znát, že společně s pár slovy jako „děkuji“ nebo „na zdraví“, které se Dhir pokusil v uvolněné atmosféře s pivem v ruce vyslovit česky, měly největší ohlas.
Náladu pro Madhouse Express navodili skvělou a ani česká čtveřice se příliš nezdržovala, navázala a zahrála postupně nové album Something With Space, které bere inspiraci převážně v hudbě 60. let, ale zároveň oproti jejich prvotině působí originálněji. Téměř bez zastávky zazněla první polovina nahrávky, kde převládaly psychedelické synthy, ostré kytary nebo dlouhé klidné vokály Maxmiliána Hrušky alias Superlunara Maxe. Nejvýraznější groovy hit Something in the Sky sklidil aplaus, nadšení publika bylo vůbec nemalé.
Místo otočení desky na gramofonu byl v půlce alba/večera vinyl během minuty pokřtěn a pokračovalo se rozličnými hypnotickými vizuály i zvuky, do kterých se sál ponořil. Nakonec se ještě dvakrát rozpohyboval díky vytleskaným přídavkům, včetně dravého a nejznámějšího songu kapely, She Knows. Výkřiky „miluju tě“ nebo „udělej mi dítě“ už jen doprovodily komornější, a zároveň přátelskou atmosféru.
Madhouse Express + Elephant Stone (ca)
29. 9. 2023 Kabinet múz, Brno
foto © Anna Baštýřová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.