Ladislav Tajovský | Články / Reporty | 23.11.2017
Chrysta Bell vstoupila do širšího povědomí jako agentka Tammy v nové sérii Twin Peaks. Ve zmíněném seriálu vystupovala skoro pořád a bylo evidentní, že za tím musím být něco jiného – protože její herectví bylo esenciálně prkenné, jinak to nejde říct. Tak třeba umí zpívat, říkali mnozí…
Devadesátiminutový koncert v Lucerna Music Baru byl dlouhým důkazem toho, že za náklonností Davida Lynche (a dalších významných person, poslední desku jí produkoval John Parish, hrají na ní Adrian Utley nebo Stephen O´Malley) - musí být… ještě něco jiného. Od úplného začátku předváděla rodilá Texasanka nehrané etudy na téma „jak afektovaná hysterka ke štěstí přišla“. Už jen fakt, že před vlastním začátkem pustila na plátně krátké video s Lynchovým prohlášením, jak je úžasná a že jí jako zpěvačce není rovno, byl důrazným varováním. Zpěvačka sama po těch letech evidentně věří, že to všichni ti pánové myslí vážně a že jde o něco jiného, než jak vypadá.
Skupina? Tradiční tříčlenné rockové obsazení plus předtočené klávesy, které jako by vypadly z doprovodné kapely Lucie Bílé nebo Karla Gotta. Až na výjimky šlo o prázdnou, dokonale plochou nudu prokládanou exaltovanou dojatostí hlavní protagonistky, která pořád dokola opakovala: „Thank you so much!“ Vrcholem trapnosti bylo, když se – podvakráte – chopila kytary a simulovala… jeden ani neví co, protože její prsty na nebohém nástroji dělaly přesný opak toho, co v tu chvíli kapela hrála. Zazněly očekávané písně z obou řadovek a jednoho EP, včetně předělávky jiné Lynchovy múzy Julee Cruise (Questions in a World of Blue), nesoucí se většinou v duchu toho, čemu se rádoby oduševněle říká „temný pop“.
fotogalerie z koncertu tady
Vytržení z úděsné nudy přinesla poslední položka hlavní části koncertu, docela rázná Beautiful z letošního alba We Dissolve. Pak se ještě dvakrát přidávalo a přišla suverénně nejzajímavější pasáž večera – kdy se ale zároveň trapnost přesunula směrem k dokonalé absurditě. Zazněla totiž Caveova Do You Love Me? (sic!) Když pěnice v pečlivě natrénovaném lascivním postoji zpívala „blood running down inside of her legs“, nešlo nekroutit hlavou nad tím, že jí někdo neřekne, jak se to… k celému projevu jaksi nehodí. A že asi sama vůbec netuší, jak Cave tuhle písničku myslel. Když ale může zmíněná Lucka Bílá na koncertech zpívat svou verzi Smells Like Teen Spirit, je možné i tohle. Pak se rychle vrátila předchozí nuda v podobě Swing with Me a šlo se. Vlastně Chrysta Bell ještě vystoupila s rozechvělým proslovem a nabídkou „společně se vyfotit nebo si dát sklenku vína u baru…“ To teda.
Chrysta Bell (us)
21. 11. 2017, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Richard Hodonický
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.