Michal Smrčina | Články / Reporty | 10.05.2017
První květnová sobota nepřinesla jen letní počasí, ale taky koncert uctívaného, žánry i mozky narušujícího tělesa Dälek. Že bude o co stát, bylo mnohým jasné už dopředu – řada návštěvníků už s nimi měla tu čest v našich končinách, zbytek přilákala pověst nekompromisní hudební události, na kterou se vzpomíná. Prostor modřanského Mayapur pokojíčku pak byl dalším z lákadel – ke špinavému a drtivému noise rapu Dälek tahle méně známá industriální lokace seděla a stagi dominovaly mohutné stěny reproduktorů. Je jen dobře, že se „pokojíček“ pravidelně otevírá nejrůznějším žánrům – ať už jde o techno, black metal nebo hip hop, jde o místo nabité autenticitou.
Padla tma, cestu do pokojíčku už tradičně značil drát se světýlky a dvorek před objektem se začínal plnit. Stejně tak i interiér, do kterého začal tepat beaty Sifon, vybaven svým krabičkovým arzenálem. Ve vzduchu viselo bouřkové napětí. Energická hudební selekce halu sice příliš nerozhýbala, ale postarala se o poctivé mentální vzrušení. Pak přišli na řadu Vídeňáci theclosing. Čas se zpomalil, ambientní plochy obsadily scénu. Duo svůj set rozjelo vyklidněně, což po Sifonově seanci mohlo působit ospalým dojmem a značná část publika se uklidila na venkovní lavičky. Postupem času skladby začaly gradovat, potemněly a předkládaly tanečnější paletu zvuků. Vhodný základ pro headlinery večera. Snové vizuály naznačovaly, že se chystá cosi mystického.
fotogalerie z koncertu právě tady
Dav zhoustl, na pódiu se začaly rýsovat tři postavy. MC Dälek si vyhradil chvilku na zamyšlené soustředění a pak to vypuklo. Sonická vlna, skvělý zvuk, uhrančivá flow a mimořádná technická zručnost. Rapový kolos se rozjel, pokojíčkem otřásaly industriální podmazy doplněné o dystopické přednášky vedené v naléhavém, ale srozumitelném tónu. Will Brooks byl ve svém živlu. K tomu přidejme trochu turntablismu, něco audio hrátek a stejně bude stále unikat, že tento rituál byl něčím, co se nesmazatelně vrylo do všech přítomných. Nejen že bylo rozumět takřka každému verši, i hladina zvuku byla tak akorát – hluk byl cítit ve vnitřnostech, apelující rap mrazil, ale v uších nepískalo. To ještě málokdo věděl, že v mezičase vzniká za rohem graffiti piece věnovaný přímo Dälek. Jestli byli Dälek se svojí show „jen“ spokojení, pak se vybuzené obecenstvo do modřanské tmy vymotávalo v silném okouzlení, nakrmeno syrovou energií, příjemně traumatizované.
Dälek (us) + theclosing (at) + Sifon
6. 5. 2017 Mayapur pokojíček, Praha
foto © Romana Kovácsová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.