Články / Reporty

Na jednom břehu na jedné lodi

Na jednom břehu na jedné lodi

Anna Mašátová | Články / Reporty | 06.06.2013

Větru a dešti holt neporučíme, ani kdybychom se na hlavu stavěli, začátek festivalové sezóny se tak musí potýkat s noční můrou všech pořadatelů open-airů – počasím. A královéhradecký festival Na jednom břehu se musel s živly vypořádat jako jeden z prvních. Jedenáctý ročník „lokálního world music festivalu globálních hvězd“ se tedy značně narychlo přesouval z letního kina pod střechu Adalbertina. Pláštěnky a gumáky mohly zůstat doma, line-up zůstal v podstatě nezměněn, co víc si přát. A protože byl první červnový den, odpoledne patřilo hlavně dětem a oslavě jejich svátku.

Uvnitř budovy panoval čilý ruch, vzduch byl prosycen vůní nejrůznějších orientálních laskomin, sál bublal balónky a rozjásanými caparty v maskách, poskakujících při nevýchovné show bubeníka Miloše Dvořáčka. Muzikant vystupující s ledaským od Ivy Bittové, Radúzy, Ester Kočičkové až po Hapku s Horáčkem se svému rodišti představil jako učitel Drum-In. Úkol zněl jasně – nebrat nic vážně a naslouchat neuvěřitelným hudebním kombinacím, které Dvořáček vyluzoval jak vlastním hrdlem, tak množstvím dostupných nástrojů. Zkrátka si užít, že je sobota, fesťák a ráno se nevstává do školy ni práce.

Příznivci jednoduše zapamatovatelných melodií měli smůlu i při následujících Dub.o.net. V Čechách ojedinělý projekt, personálně spřízněný s reggae hvězdou Švihadlo, propojuje elektro s balkánem, reggae či dubem. Nejlépe asi použít slova zpěváka Vincenta Richardse: „My v Dub.o.netu nikdy nevíme, kde začneme a kde skončíme.“ Dorost postupně ubýval, děti v sobě začali objevovat spíše jejich rodiče a „Bobo“ Richards komunikoval s publikem na jedničku, nenápadně nutíc ztuhlé svaly k pohybu.

Ve foyer se zatím připravoval Dobré ráno blues band. S malým prostorem si potykali bluesmani v lacláčích Ptaszek, Kopecký a Sosna dobře, dav byl nadšen, hrálo se, na co šlo, včetně valchy. Poklusem zpět do hlavního sálu a kamarády z osady zamknout v zájmu jejich dobra do sklepa. Elektro country Nylon Jail tvrdí, že „devil is the cowboy“. Při pohledu na špičaté uši zpěváka Jiřina Jiráka je jasné, že má v sobě kus raracha, a vůbec kdoví, co skrývá pod kloboukem. Dáma a pánové s vizáží zlodějů dobytka se pokouší rozčeřit vlny trampských potlachů, debutová deska je netrpělivě očekávána, tak uvidíme, jestli se jim záměr podaří. Hradecké publikum ruce nešetřilo a vyžádalo si i přídavek.

Na jednom břehu ale není jen o muzice, došlo i na křest sbírky básní Dr. Krejzybéra, napsaných na cestě mezi konkurenčními městy HáKá a Pardubice. Million Dollar Mercedes Band oživil Adalbertinum ryčnou diskoškou, k obrazu svému upravující mnohé, od Shantela, Bregoviče, Kusturicy po Las Ketchup. Rudá tanga v bubnu se otřásala na Buba Maru, Que dolor, Mesečinu, Hava Nagila i Lambadu, sem tam zpestřené autorskými songy jako Prusa es mi nombre nebo Amor y oro. Neukočírovatelná a také neukončitelná jízda jak na zaseklém kolotoči. Kdyby nemusela pětka uvolnit místo dalším vystupujícím, asi by hrála do rána.

Hostem festivalu byla delegace z magistrátu a pan profesor Krofta se svěřil, že preferuje malé skromné festivaly před monstrakcemi. Skromnost je pěkná vlastnost, ale slušnou akci se zahraničním obsazením bez peněz prostě nevykouzlíte. Pořekadlo „sedávej panenko v koutě...“ asi nemají pořadatelé koncertů jako životní krédo.

V pozdních hodinách se fanoušci dočkali amerických hvězd Hazmat Modine. Multiinstrumentální oktet to rozjel s plnou parádou, neustále si přehazoval nástroje jak horký brambor, člověk nevěděl, zda pozorovat tubistu nebo akční akordeonistku. Fúze world music, blues a jazzu s charismatickým frontmanem Wadem Schumanem byla jednoznačně nejlepším vystoupením celého dne.

Hurá zpět na malou scénu a VOSTO5, předposlední a nejvtipnější kapelu dne. „Nemám rád Zemana a nemám rád Klause, vyzývám vás oba k doživotní pauze“ a jiné popěvky dostanete těžko z hlavy i po několika dnech, kabaret jak má být.

Závěr festivalu patřil Korai Öröm, kteří pokřtili nové album vodou z lokálních zdrojů, z Labe a Orlice. Za třiadvacet let na scéně jsou maďarští šamani více než zkušenými harcovníky, do žánrových škatulek byste je ale cpali těžko. Progresivní tribal-trance-ethno s audiovizuální show dunělo Adalbertinem silněji než kvílící bouře za okny, s plnou parádou ukončující letošní ročník.

Na jednom břehu sice není megaakcí s tisíci návštěvníky, o to příjemnější je. Ať už promyšleným line-upem či nenucenou domáckou atmosférou, kterou dokáží organizátoři vykouzlit indoor i outdoor počasí navzdory. Na jednom břehu by se vlastně mohlo jmenovat i Na jedné lodi. Chvála malým festivalům s duší!

Info

Na jednom břehu 2013
1. 6. 2013, Adalbertinum, Hradec Králové

foto Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace