Náckové, kam se podíváš (Ve stínu říše)

Zadání pořadatelů antologie Leoše Kyši a Borise Hokra znělo jasně: Napište povídku, jedno, jaký žánr, hlavně ať jsou tam nácci. Vzniklo z toho 656 stránek s 18 povídkami známých i méně známých autorů české fantastiky. Každý se popral s úkolem po svém, někteří udělali z boje proti nacistům střed svých fikčních světů, jiné povídky by se bez nacistů i obešly a působí jako úlitba tématu.

Editoři texty seskupili do tří celků. První si pohrává s událostmi, které 2. světové válce předcházejí, druhá se vrhá přímo do víru bojů, třetí sleduje následky. Ta je i nejslabší. Vždyť potřebuje povídka Nacimars, o níž sám její autor Dan Černý v úvodu přiznává, že vznikla hlavně jako formální experiment, nacisty uklizené na Mars? Podobně text Na vlastní kůži Kristýny Sněgoňové baví deníkovou formou, výsledek však nevede k žádné výraznější pointě a v místě očekávaného vrcholu vyšumí. Samozřejmě čest výjimkám, jako je hravé špionážní dobrodružství z pera Jana Kotouče.

Ve střední části se sešly ty nejpromyšlenější texty, pro které je sice 2. světová jen odrazovým můstkem k rozvíjení příběhů, je však s nimi napevno spjatá. Temná story Romana Bureše O lidském dobytku střídá dvě vyprávěcí roviny, které se sice protnou v očekávatelném finále, ovšem podání je nanejvýš sugestivní. Atmosféra je nosným prvkem i v Tenkrát na Ukrajině Pavla Fritze. Ten svůj jednoduchý, ale originální námět (svět musí být během válek přeplněný duchy), který by mohl stejně fungovat v jakémkoliv válečném konfliktu, zabalil do slušivé formy s funkčním vyvrcholením.

Špičkou první, předválečné části, je svižný text Davida Šenka Dým nad Mnichovem. Hravě zasazuje obecně známá fakta do nového fantastického rámce a nechává na čtenáři, aby se sám rozhodl, čemu bude věřit. Toto hraní si se zdánlivě bezvýznamnými událostmi tzv. malých dějin je ostatně nosnou linkou celé úvodní části a přidává jí plusové body.

A jak je na tom František Kotleta, tedy jméno, které prodává a které je na obálce vyvedeno největším písmem? Extrémní zjev české brakové literatury se nezapře a nadpřirozené zabíjení nácků společně se suchým humorem je mu vlastní. K tématu se hodí i to, že Kotleta se s ničím "nesere" a zdravá dávka neúcty ke zdánlivě zapovězeným tématům je zároveň důvodem vzniku této sbírky.

Jen je té neúcty někdy více, někdy méně. Stejně jako nacistické tematiky v jednotlivých textech. Vyložený průšvih se nekoná nikdy: Některé povídky jsou více zapomenutelné, jiné dojíždí na hranice žánru. Ovšem odvaha editorů pošťourat se v tématu z nejvážnějších je hodná ocenění. A kvalitativní nevyváženost zastoupených povídek na tom nic nemění.