Nauzea Orchestra má nový klip Zoo

Na podzim roku 2017 vydala Nauzea Orchestra své čtvrté album Štěstí (Červený kůň/Full Moon/Drug Me Records). Ke skladbě Duha vznikl v kolaboraci s Hura Collectivem klip v režii Davida Mencla (2017). Za vizuální realizací skladby Zoo stojí Marie Nováčková. Současně se jedná i o její magisterskou práci na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Německá varianta Zoo se objevila v divadelní hře Činoherního studia Ústí nad Labem My děti ze stanice Zoo, ke které scénickou hudbu napsal Ondřej Švandrlík. Marie Nováčková ve své realizaci udělala krok stranou od původního tématu hry, aby nás provedla magickým světem lebkounů.

Marie, proč sis pro svou výtvarnou realizaci vybrala právě skladbu Zoo?
Marie Nováčková: Zoo mi do jisté míry připomíná zaříkávadlo, skoro mantru. Stále se v ní opakuje „pojď se mnou“, člověk je vtahovaný dovnitř skladby, která se pomalu hudebně roztáčí, až to celé skončí v instrumentální vířivé změti. Perfektně to sedělo k mé výtvarné vizi – pozvánce do temného světa, do temné zoo.

Co bylo dřív? Nápad na tuhle výtvarnou realizaci a pak sis pro ni hledala vhodnou skladbu nebo sis nejprve vybrala skladbu a až pak pro ni vymýšlela klip?
První byla výtvarná realizace, která vychází z mých dřívějších prací a fascinací zvířecími lebkami, které se válí po lese. Vždycky mě lákalo je nějakým způsobem oživit. Později jsem přišla s vizualizací celého světa „lebkounů“ s velmi konkrétním příběhem. Naštěstí mne ve škole přesvědčili, že není dobrý nápad dělat tu práci příliš ukecanou. Myslím, že nejsem úplně nadaný scénárista, takže mi tohle rozhodnutí přineslo hodně tvůrčí svobody. Nakonec je příběh spíše v pozadí a děj jde takovou tajemnější abstraktnější cestou.

Jakou technikou jsi pracovala?
Je to kreslená animace v počítači. Kreslila jsem na tabletu políčko po políčku, vrstvu po vrstvě. Hrozná nimračka. Nicméně chtěla jsem ten klip postavit na transformacích a ohýbání perspektivy, takže nic jiného pro mne nepřipadalo v úvahu. Jednotlivé scény jsem kreslila v TV Paintu, a pak je skládala dohromady v Premiéře. Klip je černobílý s barevnými červenými akcenty, lépe se mi tak držela kontinuita i samotné napětí, barevnou „jednoduchost“ jsem se snažila pozvednout rozmanitostí použitých štětců a stop. Každý snímek by mohl fungovat jako solitérní ilustrace. Samozřejmě tomu předcházela příprava ve formě skic a různých studií pohybů.

Nějaké inspirační zdroje? Já tam třeba vidím okouzlení německým expresionismem. Ale možná se pletu.
Německý expresionismus mě moc baví, hlavně z dnešního pohledu je ten rozměr zase trochu jiný, zvlášť u filmů. A ta estetika na pomezí hororu, sci-fi a grotesky je půvabná. Hodně mne ovlivnily animace Geralda Scarfa, které dělal k pinkfloydovské The Wall. Jsou plné úžasných transformací, skvěle naanimované a výborně reagují na hudbu a na význam, aniž by kopírovaly text. Asi vlastně neznám lepší animované videoklipy, než má právě Scarfe s Pink Floydama. Taky nesmím opomenout estetiku Bena Hibbona, Lotte Reiniger nebo Tima Burtona.