Pavel Novotný | Články / Reporty | 12.04.2018
Slunce praží, oči se mhouří, vzduch na horizontu se tetelí. A právě tam se rýsuje obrys postavy zahalené v rouchu řádu psychedelických mnichů, stále se přibližuje, zesiluje melodie hraná na saz, tradiční loutnu tureckých hudebníků. Poutníci znaveni cestou odhazují zavazadla, uvolňují hávy a začínají se vlnit do rytmů hráče na darbuku, který se celou dobu se skrýval ve stínu palmy a nyní uchvacuje srdce tanečnic svůdným pohledem. Na velbloudovi přijíždí rytíř ve svátečním, na očích brýle chránící zrak před zvířenými zrnky písku. Jezdec se připojuje k hráčům oudem a muezínským zpěvem, zároveň vyzývá k tanci a zpěvu i ostatní cestující, kteří tomuto požadavku ochotně vyhovují. A hle! Na koberci přilétá čtvrtý mudrc bláznivého vzhledu, rozverný učenec podporující trio zvuky z kouzelných krabiček a hrou na činel. Slunce zapadá, jen hvězdy osvětlují nekonečné nebe a prázdnotu pouště. Po cestě z Dubaje přijíždí šejk ve svém Mercedesu a....
Dobře, to už je moc. Nic takového se ve středu ve Futuru nestalo, i když ti s větší fantazií si takto koncert Baba Zula mohli představovat. Čtveřice dorazila bez zpěvačky, což ale zbylí členové doháněli vtipnými výstupy a komunikací s publikem. Jako by si domorodí hudebníci usmysleli stát se rockovými hvězdami a s nadsázkou používali i jejich manýry. Nechybělo producírování se davem, sólo hrané vestoje na židli, bubenické sólo (na darbuku), společné „hej“ po určené melodii, plavba publikem na židlích, přetlačování na pódiu, atmosférická minuta vsedě nebo roztleskávání. A zvuk? Obavy z kombinace živých nástrojů a beatů vzaly za své, saz se procpal i přes elektroniku. Světla napomáhala fantaziím, podobně jako egyptský koberec, středověká košile, lidový stejnokroj nebo letecké brýle mistra s oudem zespoda ovívaného větrákem.
fotogalerie z koncertu zde
Atmosféra neskutečná, k tanci se přidali postupně všichni. Lidové písně kombinované s psychedelií a reggae fungují takřka zázračně a lišácky hvězdné manýry byly jen třešničkou. Doufejme, že příště se ponoříme do světa tisíce a jedné noci i se zpěvačkou a tanečnicí.
Baba Zula (tr)
11. 4 2018 Futurum Music Bar, Praha
foto © Anna Baštýřová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.