Do glam-popových výšin: Perfume Genius

"Hudba mi pomohla vyrůstat, byla mi společnicí a díky ní jsem se cítil méně opuštěný," definuje svůj životní postoj Mike Hadreas aka Perfume Genius v rozhovoru pro The Independent. V současnosti své démony úspěšně zahnal a na nové desce No Shape, kterou představí v MeetFactory v úterý 15. srpna, to dokazuje velmi jasně. Svou niternou osobní výpověď, kterou zahalil do nadýchaného klišé obláčku, zpívá vyrovnaně a sebevědomě.

Mike Hadreas se netají tím, že hudba je pro něj prostředkem, jak se vyrovnat se svým tělem a se svou vlastní identitou. Často tak v písních zaznívají jak jeho nejhlubší obavy, strachy a traumata, tak touhy a přání. Od dětství měl diagnostikovanou Crohnovu nemoc, jako jediný přiznaný gay to na střední škole také neměl zrovna nejjednodušší – šikana a posměšky byly na denním pořádku. Cestou ven z těchto osobních pekel byla bohémská queer scéna New Yorku, kde nicméně našel Mike Hadreas nejen inspiraci, ale také alkohol a drogy.

Od té doby ušel Mike Hadreas dlouhou cestu. Po debutovém albu Learning (2010), které bylo nahráno u zpěváka doma a které si od magazínu Pitchfork vysloužilo hodnocení 8,2, následovaly tři další úspěšné desky – Put Your Back N 2 It (2012), Too Bright (2014) a letošní novinka No Shape. Ta je oproti předchozím nečekaně optimistická – můžeme-li toto slovo v souvislosti s hudbou Perfume Genius použít. Důvodem může být to, že Hadreas už osm let nepije alkohol a jeho hlavními "starostmi" jsou maximálně to, jak obyčejně žít.

Album No Shape přináší tedy konečně vyrovnání se sebou samým, smíření se s vlastní identitou. Jestliže na předchozí desce Too Bright (2014) zpíval o svém těle v souvislosti s hnilobou, nyní zaznívají až skoro ódy na krásu a smíření, doprovázené instrumentálními extatickými výbuchy. Podobný optimismus se valí i z jeho videoklipů (za všechny např. Slip Away) – hra s kýčem, pastelové barvy a až divadelní kostýmy mohou lehce odvést pozornost od toho, co je pod načančaným povrchem. I když je na nové desce zřetelný posun k vyrovnanějšímu pohledu na svět, stále posloucháme hlubokou zpověď a monolog se sebou samým.

"Rozhodně se cítím vyrovnaně, když jsem na podiu nebo zpívám, píši. V tu chvíli jsem schopen vypnout ten kravál ve své hlavě, ty myšlenky, které mě táhnou dolů. Ale v každodenním životě to zas až tak nefunguje (...) tolik dobrých věcí se kolem mě děje, neustále se snažím se umělecky dál posouvat, ale pořád jsem šíleně nervózní, když si třeba mám objednat jídlo v restauraci," řekl pro The Independent Mike Hadreas.

Zpěvák se rozhodně nebojí provokovat. Jeho videa sice Youtube už nezakazuje jako tomu bylo u krátkého traileru k druhému albu (aféra, která rozbouřila hudební svět, kdy např. Michael Stipe z R.E.M. označil jednání tohoto media za "neuctivé a zbabělé"), i tak má ale ke klasickému mainstreamu hodně daleko.

Jako support vystoupí kanadská zpěvačka, skladatelka a producentka Lydia Ainsworth, které v březnu tohoto roku vyšlo druhé album Darling of the Afterglow. Její tvorbu magazín Pitchfork zařadil do oblasti balancujícího mezi zenovou vyrovnaností a čirou hrůzou z neznáma. Lydia Ainsworth se nebojí experimentovat, ukazovat jiné perspektivy. Inspiraci zpěvačka nachází především v klasické hudbě a v temných melodií z filmových světů.