Noví Please the Trees na lovu kaprů

"Každá hodina na turné, kdy nic neděláš, je promarněná," tvrdí zpěvák a kytarista, frontman kapely Please the Trees, Václav Havelka. Je to krédo, jímž se kapela řídila i vloni v zimě a právě díky němu vznikla nová deska Carp.

Na poslední chvíli před nástupem do letadla směr Chicago se Please the Trees dozvěděli, že z nasmlouvaných pětadvaceti koncertů ve Spojených státech jim dva odpadly. Mohly to být dva dny volna. Ale taky šance podívat se do detroitského nahrávacího studia High Bias a zkusit tam něco natočit. To studio totiž vlastní a obsluhuje Chris Koltay, jenž spolupracoval s mnoha Please the Trees blízkými umělci a na něhož (a jeho studio) slyšeli chválu už od Akron/Family, Swans nebo od Father John Misty. Teď se rýsovala možnost se tam vypravit. Ještě v letadle si Havelka s baskytaristou Mírou Syrným a bubeníkem Janem Svačinou řekli, že nových "věcí" mají vlastně dostatek a na druhý den už seděli v linkovém autobuse Greyhound, kde nefungovalo topení a byla příšerná zima, a razili si cestu sněhovou bouří na Detroit.

"Chris na nás byl perfektně připravený," říká Havelka. Secvičená kapela se okamžitě pustila do nahrávání. Vše se jelo naživo, v jedné místnosti bez sluchátek, maximálně dvakrát, žádné piplání. Za noc nahráli šest skladeb, ráno další dvě, které na místě dopsali, a bylo hotovo. "Odjížděli jsme odtamtud a ani jsme si to neposlechli. Ještě jsme netušili, že máme desku," vzpomíná na tu zkušenost Havelka.

Další ze zázračných setkání na konci onoho pro Please the Trees již třetího amerického turné se konalo, když Havelka pozval na newyorské vystoupení básníka Stevea Dalachinskeho, jenž je zvyklý svá čtení vést za doprovodu jazzových i rockových muzikantů. Nejenže dorazil a vystřihl si s kapelou improvizaci (na popisovaném albu se nachází coby bonusový track CD verze), ale ještě na Havelku zašel jazykově dohlédnout do studia Rivington66 v New Yorku, kde se dodělávaly texty a zpívaly vokály. Album teď bylo kompletní.

Od úvodní All I Wanna Do po instrumentálně tribální hradbu Petr Humpal, je album Carp v diskografii Please the Trees ojedinělé syrovostí, neučesaností a spontánností. Rychlost i podmínky vzniku nahrávky kapele umožnily zachytit energii a sílu, které je schopná naživo. Carp zachycuje atmosféru okamžiku a má zvuk tří muzikantů ve zkušebně ponořených do své hudby. Což je přesně ten pocit, kvůli němuž se zakládají kapely.

Přitom to není deska natočená v zahraničí kvůli promo efektu. "Nejezdíme tam s ambicí dobýt svět, ale poznávat ho," říká Havelka o albu, jež tak vzniklo vlastně náhodou, za šťastných okolností, nízkonákladově a jen na základě přirozených osobních kontaktů, které si Please the Trees za deset let své existence dokázali vytvořit. Na Carpu se tak hudebně i produkčně zhmotňuje schopnost kapely uchopit každou zdánlivě malou příležitost a vytěžit z ní maximum.