Ivana Sváčková | Články / Reporty | 14.10.2016
Za hudbou, především elektronickou, je třeba se vypravit z půlmilionové Zaragozy do hlavního města nebo katalánské metropole, o tom žádná, na druhou stranu publikum je tu lačné a vášnivé. Teď tu probíhají dvoutýdenní křesťanské oslavy města (rozuměj nonstop party) Fiestas del Pilar, a tak ulicemi tepou rytmy popu, rocku, mainstreamové elektroniky, ale především latina a balkánu, který sice dokáže rozproudit krev v žilách, nicméně brněnskou klubovou rozmlsanost nezažene.
Jako zázrakem se v Zaragoze zastavují Holy Fuck v doprovodu místních One Dimensional Band. V momentu, kdy se pětičlenná skupina s blonďatou zpěvačkou v čele skládá na pódium, jsem jediný člověk v sálu. Jak jsou jižané nedochvilní, jsou i bezprostřední, a tak na sebe s kapelou zamáváme a s úsměvem od ucha k uchu zvoláme „Hola!“. Těžko říct, proč kapela sáhla zrovna po názvu One Dimensional Band, když kytary, klávesy, bicí, basa a tamburína kouzlí výživnou dávku acid dream popu, který zní jako soft verze dánských The Raveonettes uvězněných v šedesátkách. Poměrně jednoduché texty vyrovnává originální aranžmá jednotlivých songů, měkká kytarová linka má blízko k folku Salvia Plath nebo Maston, instrumentální pasáže připomínají postrockové Explosions In the Sky. Aragonská kapela rozhodně překračuje hranice jedné dimenze.
S jedenáctou večerní otevírá Chimes Broken zabijačkový set kanadských Holy Fuck. Holy Fuck! Od čtyřdenního řádění na Creepku mě nic takhle nezasáhlo. Pěkně popořádku, jako na letos vydaném albu Congrats, pokračují písní Tom Tom. S nadšením malého dítěte sleduju Briana Borcherdta, jak se natahuje pro příborový nůž a řeže bordelové beaty. Cestu k přehrabování se kuchyňskými šuplíky popisuje Borcherdt například v rozhovoru pro seattleskou rádiovou stanicí KEXP – hraní na kytaru se mu zdálo příliš snadné, a tak začal experimentovat s předměty kolem sebe. Přístroj připomínající psací stroj, jehož útrobami se vine svitkový film, asi zařadit nedokážu. Na dvou pultech, které jsou postaveny čelem k sobě, leží víc drátů než na ARO, Holy Fuck odvádějí chirurgicky přesnou práci. Dlouhovlasý článek kapely Graham Walsh si pedantsky zastrkuje vlasy za uši, Borcherdt naproti němu předvádí vytuněnou verzi yorkeovských tanečků. Transformujte hudbu Holy Fuck do světelné podoby a rázem získáte arzenál epileptiků.
Holy Fuck (ca), One Dimensional Band (es)
7. 10. 2016 Las Armas, Zaragoza, Španělsko
foto © Anny Baštýřová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.