Dominika Prokopová | Články / Reporty | 16.07.2015
7. ročník festivalu pouličního divadla Za dveřmi byl včera velkolepě zahájen na pražském holešovickém Výstavišti. 100 metrů dlouhé lano, ukotvené na vyztužené věži Průmyslového paláce, běloskvoucí balon o velikosti šest a půl metru s činkou, na jejímž konci byla zavěšena drobná akrobatka, černobílí žongléři a hadí ženy značky V.O.S.A. Theatre. K tomu žena mocného hlasu, samodruhá zpěvačka Alžběta Kostrhunová a na harmoniku a ukulele ji doprovázející Marek Vlk Novák. Brána do fantazie. Deštivo, místy větrno, přesto zahájeno.
Vzhledem k tomu, že festival Za dveřmi dosáhl sedmi let věku a jak poznamenal na příjemné neformální tiskové (ne)konferenci ředitel festivalu Jakub Vedral zlomového věku nástupu školní docházky, nastal čas na změny. Pražských ulic a míst, která ožijí divadlem, je letos víc než obvykle. Kromě Václavského náměstí, Můstku a ulice Na Příkopě, můžete narazit na pouliční divadlo i na Florenci, Andělu a především na Výstavišti Praha Holešovice, kde je i festivalový divadelní bar s každodenní hudební afterparty. Než se ale včera začali první festivaloví návštěvníci vlnit v rytmu electro swingových Move Breakers, čekala na ně jiná podívaná. Mezi nebem a zemí - lano. Oliver Zimmermann, který měl sto metrové lano překonat, působil trochu jako letec z Malého prince. Žongléři a akrobati z V.O.S.A. Theatre jej doprovodili až na ten správný konec. Nechybělo Cyrovo kolo, žonglování se svítícími kužely, stavba obřího mikáda, kyvadla a šály. Vzhůru už ale musel sám.
Německý provazochodec Oliver Zimmermann je jedním z dvaceti lidí, kteří překonali na laně vzdálenost jednoho kilometru. Lano, které přešel vycházkovou chůzí, bylo podstatně kratší a tak si Oliver občas neodpustil i nějakou tu holubičku nebo krátké sezení na laně. Bílý bod ve tmě. Sympatický Oliver Zimmermann, jež studoval na Circusschool (ESAC) v Bruselu a Circushool Fratellini v Paříži, se nenápadně usmíval a lano překonal, jakoby se nechumelilo, i přesto, že pršelo.
Asi ve třech čtvrtinách cesty se po boku Olivera objevil již zmíněný bílý balon ověšený akrobatkou. Heliem naplněný balon by dokázal pojmout čtrnáct tisíc balonků obvyklé velikosti. Byl vyrobený speciálně pro tuto příležitost v Anglii společností Cameron Balloons. Vzhledem k tomu, že spadá do kategorie atrakce, nemusí znepokojovat letovou kontrolu, za to probouzet zvědavost příznivců festivalu, protože, jak řekl sám Jakub Vedral, mají s ním organizátoři festivalu své plány i do budoucna. Souběžně s festivalem Za dveřmi byl v Plzni zahájen i festival Živá ulice, za kterým stojí rovněž agentura Art Prom s.r.o. a jehož první blok nese příznačný název Za dveřmi je…divadlo! Co nestihnete v Praze, můžete dohnat i v Plzni.
Z nepřeberného množství nabídek byla i letos vybrána ta nejlepší česká i evropská pouliční divadla. Kromě dvou čerstvých novinek z našich končin (Long Vehicle Circus s představením Alenka! a Divadlo Continuo s Caravan Obscura) si rozhodně nenechte ujít slovenské Teatro Tatro, které postaví své šapitó rovněž na Výstavišti a po dva večery odehraje své vyhlášené představení Majster a Margaréta. Těžké téma, které se mohlo do paměti divadelních příznivců zapsat díky skvělé inscenaci Dodo Gombára pro Mětské divadlo Zlín před osmi lety. Nejlepší slovenští herci, kteří se v Moskvě vydali po stopách Bulgakova a které už asi jen tak neuvidíte. Toto představení je zároveň jediným (!) zpoplatněným představením festivalu.
Španělští Companyia La Tal a jejich Incredible box, oceněný na festivalu ve Freiburgu jako nejlepší pouliční představení. Hned tři polské soubory. Festival Za dveřmi, který úzce spolupracuje s mezinárodním festivalem pouličních divadel FETA v Gdaňsku, letos představí Teatr Delikates, Teatr Kto a Muzikanty.
Za dveřmi mají opravdu co nabídnout a proto neváhejte a vyražte do ulic!
7. ročník festivalu pouličního divadla Za dveřmi
13. – 18. 7. 2015, Praha
www.facebook.com/zadvermi/timeline
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.