Odevzdaný dancehall (Gaika)

Občas se v Praze stane, že během jedné noci hrají v různých klubech interpreti, kteří by k sobě skvěle pasovali, jak zvukem, tak tématy, kterým se věnují. Zatímco královna současného dusného experimentálního popu s íránskými kořeny Sevdeliza okupovala Lucernu Music Bar, Gaika, přízrak z jižního Londýna a hlas segregovaných sociálních skupin, obsadil skromný prostor Chill Out v Roxy za hlavním pódiem. Jeho letošní energická deska Basic Volume, která popisuje situaci na Ostrovech po hlasování o Brexitu očima druhé generace přistěhovalců, by se ovšem hodila představit v jiném prostoru a jiném kontextu.

Večer načínal slovenský postklubový projekt Isama Zing, za nímž se skrývá producent Pjoni. Jedna z nejinovativnějších postav současné československé elektronické scény předvedla set, jimiž je pověstný. Krásu hledal mezi nevlídnými, chladnými beaty a dekonstrukcí. Ta se v půlce začala měnit v omračující industriální plochu, k níž se přidal i nelidský křik, násobící intenzitu prožitku. Podobně omamný byl i v závěru singl Ritual, který dal vzpomenout na starší, industriální období Gaiky.

Aktuální tvorba britského hudebníka ustupuje od těžkých industriálních beatů a přibližuje se k temnému dancehallu. Ten je sice stejně chytlavý jako ten letní, „sluníčkový“, ovšem v Gaikově podání jde o hledání vlastní identity v měnící se domovině. Gaiku předchází pověst excentrického performera, který svou frustraci vtěluje do kontrastu přístupných dancehallových rytmů a dunících ozvuků večerních ulic. V Praze mu bohužel nebylo přáno a hned na začátku ho zradily technické problémy (za které se Roxy kálo ihned po skončení večera). Několik restartů skladeb i jejich předčasné ukončení atmosféře taky nepřidalo.

Gaika se omlouval a snažil se, co to šlo, ale situaci mu neulehčoval ani autotune na mikrofonu, který rozmazával jeho hlas natolik, že mu kolikrát nebylo rozumět. Nad vodou ho držela flow a upřímnost, s níž od začátku přiznával, že tenhle večer asi nebude ten nejlepší, ale že to rozhodně nevzdá. V jednu chvíli zdvihl stojan na mikrofon a zamával s ním nad hlavou, pak se ale vrátil nohama na zem, možná až moc. I když zvuk byl postupně únosnější, show chyběla v druhé části jiskra nebo jakýkoliv zvrat. Gaika nakonec působil příliš odevzdaně, tedy přesně opačně, než mu velí nátura i pověst, která ho provází.