Oh Land - dánská čarokrásná

Oh Land, vlastním jménem Nanna Øland Fabricius, se dlouho zdála být jen sestřičkou vyzývavější Lany De Ray. Vyprofilovala se ale nakonec více na divoko a její živé třeštění z ní dělá mnohem zábavnější alternativu. Milá a vstřícná a tak trochu rockerka: to byly první dojmy. Ty další byly podobně toužebné nebo ve formě přacích vět: kéž bychom měli taky takový klub/festival/program… Ars Cameralis je dalším polským trumfem v celoročních mejdanech. Emily Wells, Bilal, When Saints Go Machine nebo M83. V podstatě měsíc nepřetržitých koncertů a literárních či výtvarných událostí. Navíc mají k dispozici nejeden zásadní prostor: zvláště Jazz Club Hipnoza šoupne do kapsy atmosférou a řešením veškeré české kluby. Nádherný a skromný design, čisto, vkusně, ideální velikost a tvar, bezchybný zvuk, milé barmanky. Bylo plno, možná i vyprodáno. Jak bývá v Katovicích zvykem.

Škoda supportu. Dvorní kytarista Oh Land má sice dobrý hlas a slušné nápady, jeho projev je ale nešťastně rovinatý. Bez jakékoli dynamiky hlasu se jeho kytarové písně proměnily v neforemnou půlhodinu šedivého drnkání. S piánem a velkolepým aranžmá by zněl třeba jako Keane, s pevnou vírou v sám sebe získal jen zdvořilostní potlesk.

Přesně naopak tomu bylo u hlavní čarokrásné. Obdařena lehkou koketností probudila okamžité nadšení. Nanna má opravdu tak odzbrojující hlas, jak se zdá na deskách: když se o něj opře, nepotřebuje studijní harfy, hang-drumy, dechy, kalimby... Její a capella momenty jsou naplňující. Na pódiu se většinu času spontánně bavila, aniž by ztratila vážnost. Tím spíš, že když prezentovala tichou a drásavou Love You Better, vyznávaná zkušenost nebyla hraná. Dost možná je to u Oh Land to nejdůležitější: některé ženy mají hlas, charisma, sex appeal nebo know-how. Nanna má všeho akorát. A harmonie panovala i v playlistu. Nebála se hitovek, ale ředila jedna ku jedné. Pyromaniac, White Nights nebo Renaissance Girl se neobešly bez spolupráce s publikem, Wolf & I, Perfection nebo Green Card zase bez dramatizace. A i když se dobře prodává, nelibuje si v marnivosti.

Oh Land není ani balerínka, ani barbie. S producentem TV on The Radio nebo Yeah Yeah Yeahs Davem Sitekem jí šlo prý hlavně o to, aby neromantizovali a krásu světa zachytili v chaosu. Zpytovala tedy témata a motivy a vyhnula se standardu popových princezen. I kdyby se jí ale stala, měla za sebou orchestr a nad hlavou jí létaly pestrobarevné konfety, více by nezářila. Nebo by to neladilo. Byla jasná a okouzlující prostě jen tak.