Radek Zapletal | Články / Reporty | 15.07.2017
Rozjezd evropské části Reflektor tour nebyl doprovázen zrovna nadšenými ohlasy a především nazvučení bylo důvodem, že jsem na Primavera Sound opustil velkolepě naleštěnou scénu Arcade Fire předčasně. Přičteme-li nové písně nadcházejícího alba Everything Now jako indicie dalšího vývoje kapely, druhý ročník Ahoi! the Full Hit of Summer byl jednou z posledních příležitostí nasát osvědčený repertoár kapely před jeho očesáním.
Scenérie Donauland se nachází v centru rakouského Lince v těsné blízkosti Dunaje, park přizpůsobený kulturním akcím pojme osm tisíc hlav. Travnatý břeh od toho vodního odděluje stage se sluncem v zádech a Explosion in the Sky to na velkých pódiích umí. Hned úvodním vybouřením The Birth and Death of the Day vyloží karty na zem a návštěvníci vědí, s čím další hodinu počítat. Současnému materiálu vévodí svižnější skladby, sonické vlny kulminují až za zvukově přepálený horizont, vrcholem je The Wilderness. Utnutý konec The Only Moment We Were Alone umocňuje finální dojem.
fotogalerie z festivalu zde
Po hodině vstupuje devítičlenná kanadská formace. Nástup na značky probíhá za slow verze singlu Everything Now a ansámbl odpaluje songem Wake Up, další Chemistry poodhaluje novou nahrávku, podobně jako Signs of Life. Pak dochází na průřez dosavadních alb. Role muzikantů jsou rovnoměrně rozloženy, více pozornosti si bere leda snad Régine Chassagne. Mění nástroje, bicí, harmonika, keyboard, tančí a zpívá. Ať už ve skleněném koridoru za bicími během Neon Bible nebo se stuhami pod podezíravým dohledem Wina Butlera za zrcadlovým klavírem. It's just a reflektor. Bezchybný zvuk zachytí i pár nepatrných kytarových přehmatů Richarda Reeda Parryho, to už ale spěje show k očekávanému závěru s nejvhodnější písní Rebellion, která předchází Power Out. Trousím se po nábřeží Dunaje s pocitem naplnění a vím, že ohnivé kapely patří pod širé nebe. A nejlépe k vodě!
Ahoi! The Full Hit of Summer
11. 7. 2017, Donaulände, Linec
foto © Zdeněk Němec
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.