Zdeněk Němec | Články / Reporty | 04.07.2018
Dvacet osm let na scéně. Kapela s koncerty, které předchází jejich pověst. Další pražské vystoupení a grungeoví mohykáni Pearl Jam drží obecenstvo od začátku do konce ve vřelém objetí. Decentní start s písněmi Pendulum a Nothingman, vysočanská hala přetéká dobrou náladou. Vedderův zpěv je energický a krásně čitelný, ale zvukař hledá správnou vyváženost basových tónů a kvílení kytar. Do the Evolution z počátku téměř nejde rozeznat a zvuk se daří vyladit až v půli koncertu, ale na všeobecně dobré náladě všech včetně kapely to není znát.
Nezvyklé pódium umožňuje 360° kotel, aniž by stage stála uprostřed haly. Jeff Ament se mazlí s dvanáctistrunnou baskytarou a startuje Jeremy. Takhle živelný a hlavně zpívající dav se u nás často nevidí, tedy pokud jde o zahraniční interprety, otázkou zůstává, jaká je skladba publika, protože skalní fanynky létají za Pearl Jam běžně přes oceán. Odměnou pro domácí je představení kapely v „češtině“ a píseň Dissident věnovaná Václavu Havlovi.
Největší prostor dostává hitový debut Ten a třetí řadovka Vitalogy. Při Spin the Black Circle kapela přepíná na nejvyšší možné obrátky a velké pódium je jim rázem malé. Hala exploduje a my mladší, kteří jsme s Pearl Jam začínali až s nahrávkou Yield, dostáváme kromě singlové Evoluce taky svižnou Brain of J. a laskominu Given to Fly. Pearl Jam evidentně přemýšlí nejen nad výběrem skladeb, ale i nad dramaturgií a celkovým vyzněním. Elegantní propojení dvou písní z desky Riot Act zpestřuje sólovým výstupem Vedder s coverem Help! od Beatles, protože skladba Love Boat Captain končí známými slovy „Love is all you need, all you need is love”, načež vtipně navazuje Help Help. Decentní hračičkové.
Pearl Jam by se pro své fanoušky rozdali. Důležitý je pro ně každý jednotlivec a jednu celou skladbu hraje kapela čelem k ochozům, které mají jinak po celou dobu za zády. Mike McCready poletuje po pódiu a gesty i pohledy se snaží pobavit prakticky každého, na koho dohlédne. Občas fanoušky zasype hrst trsátek a ochranka podává ty, které skončí za zábranami. Eddie Vedder zvedá kytaru nad hlavu a odrazem světelného paprsku míří po nejvzdálenějších místech haly, stejně jako pod pódiem i za ním. Kytarové prasátko na moment osvítí prakticky každého. Dva výlety k publiku a v závěru Vedderovo žonglérské vystoupení s tamburínami, které přesně umisťuje dlouhými hody do publika, přičemž je z backstage neustále zásoben dalšími.
Každý setlist Pearl Jam je nejlepší jen do té doby, než kapela sestaví nový. Každý jejich odehraný koncert je nejlepší jen do doby, kdy odstartuje nový. Neuvěřitelné nasazení, se kterým muzikanti hrají, je strhující, v jejich prospěch hraje taky moment překvapení, skromný civilní projev a neuvěřitelně silná základna příznivců. Jako by kapela nezestárla ani o den a jediný, kdo stárne, jsou fanynky, ke kterým se postupně přidává nová krev, a po třech neúspěšných pokusech konečně taky já. Dědek, který Pearl Jam poslouchá už dvacet let, a je mu třicet. Tamburína mi hraje do kroku a slyším ji ještě teď. Why go home?
Pearl Jam (us)
1. 7. 2018 O2 arena, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.