Please Don’t Cry poprvé live (Cigarettes After Sex)

„To musíš zase kouřit?“ zaslechnu za sebou vyčítavý ženský hlas. „Zlato, kde jinde bych si měl zapálit než zrovna na tomhle koncertě?!“ prohlásí ten mužský. S úsměvem přikývnu. Za chvíli vystupují Cigarettes After Sex a kouření cigaret má nezvykle výraznou symboliku. Setmělému prostoru plnému natěšeného publika v černém dodává dým tu pravou noirovou atmosféru, která je pro hudbu leaderů večera žádoucí.

Roli předskokanů zastávají britští Tender. Už před jejich show se plní sál, lidi poznávají písničky, v začátcích známějších kousků neváhají výskat. V Chill Out zóně ani noha. Elektrický projekt z Londýna je chytlavý, posluchači se pohupují do rytmu, někteří zpívají. Po dlouhé době vidím předkapelu, která sklízí takový úspěch a po celou dobu zajímá drtivou většinu příchozích. A právem.

Na začátku pauzy prchá část lidí k baru, spousta ovšem zůstává, aby na frontmana Grega Gonzalese měla dobrý výhled. Chvíli po deváté se jim ho dostává. Gregův projev je stejně sladký jako jeho hlas, se zakloněnou hlavou a přivřenými víčky krouží lebkou ze strany na stranu, přičemž posílá do publika svůdné pohledy. Poněkud nepřítomně působí Randy Miller, kterého podezřívám, že zapomíná, kde je, jen si užívá vlastní basovou linku. Zvuk není přepálený, má příjemnou hlasitost, zpěv i nástroje působí vyrovnaně, vše v naprostém pořádku.

Krom profláklých hitovek jako Affection nebo Nothing’s Gonna Hurt You hrají Cigarettes i pár novinek. Páry se k sobě tulí, některé se líbají, další si vyměňují toužebné pohledy. Faktu, že tahle muzika je nasáklá erotikou, se dá bránit jen těžko. Červeně ozářené čtveřici tvoří kulisy prezentace starých černobílých urbanistických fotografií. Pocit totálního klišé můžou mít někteří ve chvíli, kdy se na píseň I’m a Firefighter zvednou ruce všech, kdo našli po kapsách zapalovač. Houpající se plamínky.

Po bouřlivých ovacích se kapela vrací, zahraje přídavek a frontman poněkolikáté řekne: „You’re the best. We love ya.“ Zdá se, že celá show proběhla hladce a bez nečekaných okolností. Plán je ale narušen v momentu, kdy na pódium vyskočí neodbytná slečna. Gonzales jí po vytrvalém odmítaní nakonec přikyvuje a oznamuje, že poprvé v historii zahrají song Please Don’t Cry, který je součástí jejich ztraceného eponymního alba. Spontánní přednes písně je živě snad ještě působivější. Pomalejší, syrovější, více vtahující, bezpochyby absolutní vrchol večera. Pak už to chce jediné: zapálit si cigaretu, zavřít oči a naposledy si vychutnat sametový pocit, který emočně silná hudba Cigarettes After Sex navozuje s obdivuhodnou lehkostí.