Richard Kutěj | Články / Recenze | 07.05.2021
Zvuk jako fosforeskující dialogy ohně, vody a země. K dokonalé atmosféře někdy stačí dvě měnivé linky a uzemňující hypnotický beat. Slovenská elektronická dvojice Bios o sobě dala vědět poprvé v roce 2011 na EP Tbck J † Slw Dth. Výtvarníci Boris Sirka a Jozef Tušan vždy hodně stavěli na improvizacích, ze kterých šlechtili originální atmosférické drony a pestrou atmosféru, kde si ambientní fantazie podává ruce se syrovostí industrialu i zemitostí dubu a dalších vlivů. To vše natolik uhrančivě, že si jejich psychedelické stěny našly příznivce třeba i mezi vyznavači black metalu. Improvizace pak tvoří i základy Fluorescent Minerals, debutového alba z roku 2016. O zvuk se v projektu stará Boris Sirka, Bios ale kladou důraz i na vizuály. Ty vytváří Jozef Tušan, který se v klubové scéně už před lety zapsal coby VJ Láska či artzinem Lazy Dog.
Záznamy živých improvizačních setů dvojice zní také na některých dalších EP projektu, Bios ale zároveň rádi mění přístup. Na albu Powers of Ten více pracují s dynamikou a zaměřili se také na melodičnost svých skladeb. Neznamená to ale, že by se tím jejich tvorba stala přístupnější, či ustoupila z experimentátorské cesty. Dosud se Bios věnovali i rozsáhlým skladbám s velkorysou stopáží, nyní zvukový příběh rozdělili do deseti tracků, kdy nejdelší přesahují maximálně sedm minut. Čas na budování vtahující a hypnotické atmosféry, kterou Bios umí, je tak kratší. Oni to ale zvládají i tak.
Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava. Hlav není příliš a krotí je výsledná atmosféra. Bios staví na stejnou úroveň kompoziční složku i zvuk. A právě zvuk Powers of Ten sám o sobě mnohdy rozjede do monstrózně opojné atmosféry i ty nejjednodušší linky. Ty pak posouvají dál i beaty, které trackům dávají až rituálně taneční atmosféru.
Bios na Powers of Ten kroutí kosmický a místy i industriálně řezavý a dronující dub s tanečním přesahem. Tanečníka ale nejprve čeká zdánlivě těžký sound, který postupně vtáhne psychedeličností a jiskřivostí. Ten pocit magie u ohně, který pomalu vyhasíná a hypnotizuje závěrečným žárem. To už je ale tanečník zároveň dávno v pohybu, protože zem pod nohami rozezněl další magický beat.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.