Pohoda 2018, den třetí: festival s big dick flow

Na trenčínském letišti se vyplatí být v pozoru hned v poledne, ty nejlepší koncerty se totiž klidně můžou odehrát ještě za denního světla. Což platilo pro show islandského dámského rapového kolektivu Reykjavíkurdætur, který rozpohyboval obří taneční stan. Osmičlenná formace měla strhující flow s big dick energií vetší než ranní fronty na sprchy a bylo úplně jedno, že jim rozuměli možná dva lidi. Udivené výrazy ani circle pity nepotřebovaly slovník.

Dalším překvapením byla folková zpěvačka Jade Bird, jejíž americana s britským přízvukem dojala snad každého, kdo šel kolem. Posledním odpoledním tahákem byl r&b zpěvák z Jižní Afriky Nakhane. Na mezinárodní scéně je sice nový, ale na jihoafrické LGBTQ scéně patří třicetiletý umělec k největším jménům posledních let – dojemné balady i radostný funk se silnou dávkou emocí od drobného hudebníka v botách na platformě a růžovém kostýmku.

Little Dragon sice občas působí na deskách vyčpěle, naživo ale představují smršť pozitivní taneční energie. Skupina vedená hlasem Yukimi Nagano dokáže lapit do svých psychedelických beatů a nepustit během celého koncertu, publikum je omotané jejím hlasem, stejně jako medúzovitými šaty. Fungovaly hlavně skladby z nové acidové desky, ale pochopitelně došlo i na největší hit Wildfire.

Hrdinou hlavní stage byl pro ten den Rodriguez. Bohužel letos nevydal tak silnou desku jako tUnE-aArDs, takže plán na devátou večerní byl jasný. Hlas Merril Garbus byl snad ještě silnější než z nahrávek, až z něj šel místy strach. Kroutit hlavou nebo se ponořit do jejího až překvapivě tanečního koncertu? Skupina Everything Everything, která už měla volno, zvládala obé. Jistotou sobotního večera byla malá klubová stage, kde se vždycky dalo najít něco zajímavého, když hlavní hvězdy zklamaly. GusGus byli příliš chladní, zato KillASon dostal do varu úplně všechny a měl to, co show Dannyho Browna den předtím neměla.

Na závěr jedno zklamání. Možná to bylo tím, že některé sety měly nastavené volume tak, že místo živelné jízdy byl poslechový dýchánek. Možná taky tím, že Sophie dostala (?) pouze hodinu a její první půlku jenom nehybně stála za pultem, kouřila cigarety a pouštěla vlastní tracky. Brilantní producentka, jež mění podobu současného popu, poněkud šokovala. Ono by bylo jedno, že několik minut nešáhla na nástroje, kdyby z ní šla nějaká energie. Plastové beaty a růžová síla by snad utáhly menší stan – například klubovou stage, kde ten večer zářila precizní producentka Coucou Chloe –, ale ne poloprázdné šapitó pro tisíce lidí, které se příznačně zaplnilo až na domácí oblíbenkyni B Complex.