Veronika Miksová | Články | 20.07.2013
Druhý den pojímám jako honbu za poznáním a doplněním hudebních mezer. Na Busker Stage odchytávám kamárády z Vysočiny, stíhám zaslechnout dva songy jejich projektu Teapacks. Akustická kytara, didgeridoo a naléhavost Kubova hlasu vytvoří pod zrezivělými giganty železáren působivý mix.
Fotím další kusy do sbírky budoucí legendy fotografie a pozvolna míříme na Markétu Irglovou, po které vlastně vůbec netoužím, ale nechám se zlákat přítelem. Naštěstí platí, že když nečekáte nic, dostanete moc. Ta tam je ubrečená Markéta ze světového hitu Once. Máme tu suverénní písničkářku v požehnaném stavu, která neztratila pokoru, jak vidno z komunikace se zvukařem. Mimochodem já bych ho za ten uširvoucí kiks přizabila. Island jí holt svědčí. Zaryje se mi čerstvě napsaná Remember Me či Leading Bird. Vyklidněnému, ale emotivnímu koncertu svědčí i volba hostů, Péťou z brněnsko-berlínských Fiordmoss mi dělá radost.
Málem vrhnu z Russkaji, která ač z Rakouska, vyvolá dějinné znechucení. S pusou umaštěnou od langoše se deru na nejočekávanější věc pátečního festivalového dne – izraelského folkrockového písničkáře Asafa Avidana. Tenhle týpek s vysokým hlasem, co z dálky zní jako Amy Winehouse zkřížená s Janis Joplin, se mi začíná líbít. V jeho hlase je cítit všechno, strasti s rakovinou, výmazový armádní výcvik i cestovatelské zkušenosti. Navíc se nepohybujeme v jednom žánru. Asaf si volně pohrává s kořeny blues i grážovým rockem, až si připadám jako na novém albu Black Keys. Padám smíchy, když vyjždí mistr scatu a jazzový milovník Howard ze seriálu Mighty Boosh (BBC). Už vím, čím zalepím díru po Amy.
Inspiral Carpet zpočátku nadchnou, ale pak mi to moc připomíná Clash zkřížené s Morrisseym. Strejcové mají skvěle našlápnuto, ale někdy je oldschool moc oldschool. Zato Scott McCloud z Paramount Styles se na stoličce v Hlubině vyjímá jako panenka Maria na oltáři. Chvilka tesknosti v akustickém hávu nemůže škodit, navíc blízké duše po pravé i levé straně. Vynechání srdcerváče Damiena Rice bylo skvělou volbou, skok na garáž cajun Mama Rosin je úplně mimo. Po třetí stejné písničce úprk na Bonobo, kde se ukolébáme downtempovou elektronikou a zpěvem ebenové krásky Szjerdene.
Vrcholem se má stát opěvovaný skřítek Woodkid. Otázka, zda opulentnost z heroické desky Golden Age dokáže přenést na stage, se jeví během několika málo sekund jako neopodstatněná. Sakrální barokní melodie a monstrózní doprovod doplněný černobílými, vizuálně gradujícími projekcemi rozezvučí "fucking strange space". Dočkáme se všech hitů, ale nejvíc mi nakonec sedí ty pomalé jako Fireflies nebo Brooklyn z prvního EP. Husí kůže jako u McClouda nebo Avidana se ale nedostaví. Uvědomuju si, že ne náhodou tenhle Francouz točí klipy pro Lanu del Rey a Katty Perry. Najednou vím. Je to na můj vkus až moc pompézní a vypočítavě zkonstruované.
Au Revoir Demain!
Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
foto © Andrea Petrovičová
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.