Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.05.2022
Sestry Rebecca a Megan Lovellovy – alias Larkin Poe – rostou. Nevyprodávají sice velké haly, ale jejich účast na letošních Colours of Ostrava je na plakátech hodně vysoko. A samostatný koncert v Praze byl dlouho vyprodaný.
Nutno konstatovat, že takhle našlapaný Lucerna Music Bar už jsem neviděl hodně dlouho. A soudě podle otázky, která v průběhu večera z pódia zazněla, totiž kdo přišel na Larkin Poe poprvé, byly v klubu dvě třetiny nováčků. Důvody jsou prosté: Hudba, která hřeje u srdce fanouška blues, a zároveň boří rigidní žánrová pravidla, a taky to, že jsou to dvě mladé dámy, jev v bluesovém světě vídaný, ale bohužel ne tak často.
Pódium zahříval Ryan McMullan, který předvedl příjemný písničkářský set se spoustou průzračných melodií, ovšem publikum očividně přišlo na odpichovější muziku. Potlesk si McMullan vysloužil solidní, pro spoustu posluchačů byl ale jen kulisou k hovoru.
S úderem desáté, se slušnou sekerou proti původnímu plánu, se nálada změnila. Larkin Poe svůj set odpálily skladbou She’s a Self Made Man z loňského alba Self Made Man. K němu se ještě muzikanti třikrát vrátili (sestry posílil bubeník a basák/klávesista), nejvýrazněji asi v Back Down South, kterou osvěžila výrazným aplausem oceněná citace Blue Sky od jižanských legend Allman Brothers Band. Bouřlivou reakci si vysloužila horká novinka Bad Spell, hypnotická, omamná věc se skutečně magickou atmosférou, i na podobné nálady hrající tradicionál John the Revelator.
Sourozenecké pouto je silné. A otiskne-li se i do společného hraní, je to zážitek. Drobný oční kontakt, souhra hlasů, vzájemná podpora při sólech a hlavně neutuchající nadšení, radost a štěstí vyzařující z tváří obou žen. Na Lovellových je to prostě vidět.
Rocková energie, srovnatelná se skupinami jako The Runaways, měla naživo kapku otupené hrany. Jako by přišla o pichlavost a tlak. Možná to bylo jen jednou kytarou, nepočítaje v to lap steel kytaru, nosný prvek hudby Larkin Poe, s bravurou ovládanou Megan Lovell, možná utlumeným, opatrným zvukem… I tak to byl silný koncert.
Larkin Poe (us)
26. 5. 2022, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jindřich Oplt
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.