prof. Neutrino | Články / Recenze | 07.12.2020
Kdysi pro mě byl rumunský religionista a spisovatel Mircea Eliade (1907–1986) jedním z nejčtenějších autorů a jeho třídílné Dějiny náboženského myšlení jsem zhltnul dřív než pralinky, stejně jako esej Mýtus věčného návratu, mysticko-symbolické povídky V hájemství snu či autobiografickou novelu Maitrejí, přibližující jeho studijní pobyt v Indii a tajný vztah s dcerou svého učitele z vyšší kasty, kvůli němuž musel odejít do kláštera v horách. Letos vyšlo i jeho další zásadní teoretické dílo Mýtus a skutečnost (poprvé vydalo v českém překladu roku 2011 nakladatelství Oikoymenh), jež shrnuje jeho celoživotní bádání na poli komparace náboženství a řadí ho tak ke klasickým výzkumníkům mytologie, jako byli James Frazer, Carl Gustav Jung, Joseph Campbell nebo Claude Lévi-Strauss.
Eliade jako přední „odborník na posvátno“ nás v kostce provede přes antické Řecko, křesťanství, hinduismus, buddhismus, animismus „primitivních nárorů“ až do moderní doby. Jeho základním tématem je přechod mezi reálným a mytologickým světem a s tím spojené iniciační rituály a opakování mýtického času, ale také proces desakralizace, odposvátnění světa, kdy se mýty stávají už jen legendami či pohádkami. Svět se tak v rámci modernity zracionalizoval a redukoval na profánní realitu. Díky tomu lidé ztratili (snad vyjma dětí) spoustu magického a tajemného ve svém myšlení i životě. Plně racionální bytosti jsou pouhé stíny našich biologických potřeb a tužeb, bez uspokojení ducha, potažmo realizace celé bytosti.
Podle Eliadeho touha po mýtickém uvažování přežívá dodnes. Akorát ho dějinně nahradila politická náboženství jako fašismus, nacismus a komunismus a následně svět konzumu, úspěchu a zábavy, ale i umění, v němž se stále opakují klasické mytologické archetypy, i když už v zástupném modu. Nejzajímavějším příspěvkem je poslední kapitola Mýty a hromadné sdělovací prostředky, kde se Eliade dotýká aktuálních problémů své doby i moderního umění: „U mnoha moderních umělců cítíme, že destrukce výtvarného jazyka je jen první fází složitějšího procesu a že nutně musí následovat znovuzrození nového vesmíru.“
Přestože kniha poprvé vyšla již v roce 1963, obsahuje mnohá ponaučení i pro dnešek, neboť se dotýká hlubinných teritorií naší psyché, jež je neustále atakována banalitou pěny dní.
Mircea Eliade - Mýtus a skutečnost (Argo, 2020)
kniha na webu nakladatelství
foto © Knihcentrum.cz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.