Člověk, dějiny, věčný cyklus, otáčení kola, utažení šroubu. Už jen kvůli tomuto momentu by košická anabáze stála za to. Tomáš Palucha a Lvmen na Slovensku.

Na Architects se moshpity se začaly formovat hned s úvodní A Match Made in Heaaven a po první pivní sprše už nemělo cenu stát stranou.

Film o úniku mladého páru z Ukrajiny přes střežené hranice na Slovensko sází na hutnou atmosféru, představivost diváka a mlžení kolem charakterů postav...

Pomalé meditativní pasáže, které nikam nespěchají, rázem přetrhne hluková nálož ne nepodobná fyzickému tlaku Swans... Čínští Wang Wen na Sedmičce.

Existuje několik způsobů, jak vyprávět půlhodinové snímky. Jak si s ní poradili účastnící Festivalu krátkých filmů Praha? Anekdota nebo experiment?

Hledat radostný text v repertoáru Wolf Alice není lehká práce a spolu s Rowsellovou si vyprodaná Vega postupně připomněla všechny možné důvody deprese.

Svou roli sehrál i mnohem energičtější materiál z nové desky. Zagami ho údajně psala tak trochu na truc všem, kterým se líbil “synthwaveový popíček” její první desky...

Skvělá organizace, dobře vybraní účinkující a hlavně jedinečné koncertní prostory. V Lublani k sobě mají underground a byznys daleko blíže než jinde a hlavně se vzájemně neřeší.

Dnes je tomu právě rok, co se ArtHouse oficiálně otevřel, a my, výletníci a „kontrolóři kultury“ z více či méně vzdálených koutů Slovenska, jsme přišli omrknout progres.

Reminiscence postpunku opřená o syntetickou melancholii, Sister of Mercy živě v paměti.

Předvánoční období je jako dělané pro benefiční akce. Od rasistického žhářského útoku ve Vítkově uplynulo osm let... Jarda Svoboda, Holy Fanda & The Reverends, Živé kvety, Terne Čhave, Byl…

Obavy z poloprázdného klubu se během vystoupení Tomáše Paluchy rozplynuly. Za klávesových tónů Nečekat z nejnovějšího alba Kde jste mý přátelé dneska v noci?...

První prosinec v Praze. Dva výjimečné, po sobě následující pondělky. Akropole a Lucerna Music Bar, ještě ne tak tuhá zima. Napřed Beatles, děti a muži.

... charismatický čahoun se během skladby Olympia prošel až do poloviny Chapeau Rouge a i po zbytek setu měl všechny pod palcem.

Pak přišel čas Die! Die! Die! a atmosférickou melodičnost Ette Enaka vystřídal hluk, chaos a bordel.

Sálem se nesla přátelská nálada, urostlí muži se chytali za ramena a řvali si do obličejů: “Still air in my lungs, still blood in my veins...”

Ti, kteří s nákupem lístků váhali a nepoučili se z předešlých akcí, mohli litovat. Akropole praskala ve švech.

Beaty a světla evokovaly věčné diskotéky Jirky Neumanna, které už léta hostí sousední Lucerna Music Bar, nebo i zasazení Leanova klipu Henessey & Sailor Moon.

Trend návratů kapel ke svým zásadním deskám prostřednictvím speciálních koncertů, na kterém příslušné album zazní od začátku do konce, dorazil už i do Česka.

Kdo očekával poklidné a zasněné podání známé z nahrávek, dočkal se rychlého vystřízlivění. Striktně noisové entrée spolu s ostrým nasvětlením...