Vlasy bloňdaté Švédky se mi pletou do plnovousu, Slow Magic zvedá buben nad hlavu a málem s ním prorazí strop Ideal Baru.

Míří sem prázdninové alkovýlety mladých Australanů, rodinné dovolené Američanů, nebo taky zlatá mládež z Jakarty, která tu jezdí na ty nejlepší party a světoznámé DJs.

Blonďatý židovský rapper si napravil v Čechách pověst, značnou pozornost si ovšem zasloužili fantastičtí doprovodní hráči.

Jako by se ani nejednalo o koncert čtyř výjimečných hudebnic, ale spíš o nějaký společenskovědný kongres. Ten večer byl ale přece jen především ve znamení hudby.

V Majesticu se podlaha plní ozajstnými metlami, co na eventu fňukaj, proč mají vlasatí supportovat každý jen po půl hodině. Překvapuje mě, že si ke kafi můžu zapálit...

Revizionismus všech dekád už máme za sebou a teenagerovi, co právě poslouchá Kinga Krula, asi úplně nevysvětlíte, co je tak skvělýho na tom, když kluci v kožených bundách...

... rozmary mechanických konstrukcí. Přesně to měl na mysli Bastienův obdivovatel Aphex Twin, když jeho tvorbu nazval analogovou obdobou elektronické hudby. Naživo?

Koncert se odkládá o půl hodiny a já nad předraženým pivem poslouchám ostatní. Slyším srovnání s Eminemem, kroutím hlavou. Astronautalis v Kodani.

Druhá půlka show se nesla v rozvernějším duchu a vrcholem podivného humoru byl přídavek, při němž frontman Tommy Gardner pasoval bubeníka na vtělení Thoma Yorka...

Krátké mnohovrstevnaté vyprávění vám na chvíli zprostředkuje zoufalství a naděje ženy/matky/spisovatelky, Petry Hůlové. Co s ním udělali v HaDivadle?

Dalo se čekat, že newyorští šoumeni představí hlavně letošní singly, ale nakonec vsadili na osvědčené hity. A dál? Na cestě za Imagine Dragons?

Spolupracovali s OutKast nebo Flaming Lips, jako předskokany si je vybrali M83, Alt-J nebo Muse. Phantogram poprvé v Praze.

Pravděpodobně kombinací víkendu a nadupanějšího lineupu se přitažlivost festivalu nafukuje a fronta na denní vstupenky dosahuje až za roh na ulici.

... zdá se naprosto v pořádku celý den jíst, hodiny sledovat battly v breakdance, kluky, jak hrají basket, nebo holky, jak zápasí v čokoládě.

Na hlavních scénách byla prakticky všechna vystoupení ve světové premiéře – buď přímo jednorázové kolaborace nebo aspoň speciálně připravené sety či projekce.

Mezi dronové tóny steel kytary se odnikud zjevují hardcorové sypačky, nejvýrazněji paří chlapec se svým otcem, "Last year we had a circle pit!" a je vymalováno i s dětmi.

Důrazná dikce, dont-fuck-with-me přístup a velmi přímá řeč. Potkat ji ramenatý chlap na ulici ve tři ráno, tak je to možná on, kdo uteče.

Takhle nějak asi vypadali The Dillinger Escape Plan, když začínali. Surová, nevybouřená energie nahrazuje obsah myslí paralyzujícím hlukem.

Nejednou se tak můžete zastavit u improvizovaného battlu kdesi v řadě aut a zůstat až do rána. Tedy pokud se zrovna nad areálem neprožene bouřka.

Berlin Atonal je protipólem Hradeb samoty. Tam, kde si Hradby cení produktivního chaosu, nastupuje Atonal s vyšperkovaným konceptem a perfekcionistickou dramaturgií.