... posezení u Lauren Napier. Drobná, kudrnatá Američanka, posedávající u stolku s hrnkem na kávu, listuje zašlým zápisníkem. Pestrý závěr.

Jestli Meltu něco tento rok nevyšlo, tak to byl výběr headlinerů. Situaci naštěstí zachránili francouzští Pheonix. Co na to The Kills nebo Die Antwoord?

To Warpaint přišly na stage v klidu a se sklenicemi vína. Jak v nich tekutiny ubývaly, tak se stupňovaly omamné kytarové smyčky, které vygradovaly v půlce setu skladbou Elephant.

Uprostřed kolotočářského rejdění trůní na bubnu vyzvednutém nad hlavy publika principál Eugen Hutz a diriguje tohle nevídané přestavení...

Závidím ti, že jedeš na Melt poprvé. Když jsem tady byl poprvé já, tak jsem hned padl na zadek z toho areálu, a pak ty sety všech producentů...

Scenérie Donauland se nachází v centru rakouského Lince v těsné blízkosti Dunaje, park přizpůsobený kulturním akcím pojme osm tisíc hlav. Arcade Fire, nejen.

Festivalová atmosféra, která na tři dny pohltí celý Tábor, se v proudech line už od vlakové zastávky. „Heej, tak kde je ten festiválek?“

Kamarád si stěžuje, že mu přítelkyně o všem tvrdí, jak to bylo super. Potřebuje objektivní názor. Tvrdím mu, jak to bylo super. Mračí se. Nebyl tam.

Empire Line předvedli nepřetržitý temný dusot, hudbu osekanou na noise a trýznivé beaty prolamoval démonicky zefektovaný hlas zlověstně oděného Isaka Hansena.

Kříž na rozhaleném chlupatém hrudníku, oči podmalované uhlím - ať už zábavná stylizace nebo seriózní autentická show, sběr syrových gotických kytarovek ze západu fungoval skvěle.

Nejpozitivnější set Pohody utekl rychleji než deset minut v mačkanici na Alt-J. Na rozdíl od nich totiž Machinedrum věděl, jak na to...

Chladnou smršť ve vnitřním prostoru Vitamíny rozjasnila Bad Gyal: Sorry guys, I don’t know how to sing without autotune. Kouzlo letošního Creepy Teepee...

Hlavní stage totiž byla celý den v obložení dominantních ženských headlinerek, které se kriticky vyjadřují ke společenskému dění na planetě.

Kolik lidí (spo)zná temnou tvář Pohody? Tu, která z plakátů nezáří. Nekonečná ejakulace tonů a beatů, strojově přesná a organicky pohlcující.

Ne, tahle show jednoznačný vrchol neměla. Zázraky se totiž děly od začátku až do konce. Slowdive na Pohodě, kdo víc?

„A tohle všechno bylo naše.“ Koukám na čtveřici sympaťáků a nadržený dav před nima. The Ills.

Ylvis? Ponúka sa prirovnanie s Die Antwoord z pred dvoch rokov, no ani tí sa na Nórov nechytajú. Wrestling na pódiu, striedanie štýlov v každom songu...

Že právě on má k vytvoření alespoň přibližné morrisonovské iluze výrazné předpoklady, se mohli přesvědčit svědkové nedělní „cultovní“ seance v Roxy.

Vrcholem akce byl první koncert nové české „superkapely“ Zvíře jménem Podzim, podle níž pořadatelé pojmenovali i víno objednané speciálně pro festival.

Stejně jako ostatní kapely vystupující na Stagi Pod Bílou věží Priessnitz svůj koncert odmakali se zápalem a grácií, Švejdík byl ale ze všech frontmanů...