Na domácí půdě se dánská pětice představila bez předkapely a set zahájila novými písněmi.

Poměrně syrová silová pole se Thorovi a přátelům podařilo umírnit, napětí přesto ani o píď nepolevilo.

Budějovický Majáles letos už počtrnácté nabídl týden plný alternativní kultury a nevšedních zážitků jako účinný lék na kocovinu z komerčních monstrakcí.

Díky své civilnosti se z indie hvězdy postupně stávala stará známá, která přijela svým přátelům vyprávět o tom, co se jí od posledně přihodilo v životě.

Preoccupations na to šli z ostra a úvodem nechali rozeznít zadumaný singl Anxiety. Tihle Kanaďani ovšem nehrají na hity, ale na budování atmosféry...

pěvačka sice říkala, že není stand up komik, ale byla v dobrém rozmaru a vtipem jen hýřila. Její požadavek „více dětí do odposlechu“ byl možná zvukařem nevyslyšen...

Návštěvnost určitě nedosáhla stropu, dav byl v Lucerna Music Baru příjemně propustný, ale ovace, jaké se strhly hned po úvodní skladbě Laiska, dámám zjevně vyrážely dech.

Například pódium osázené zelenými rostlinami, mezi kterými vykukovali zahradní sošky pelikánů a volavek? I to byli British Sea Power.

Návštěvníci Sedloňovy série Music Infinity zas mají možnost vidět na velkém pódiu Akropole projekty, které by se jinak musely spokojit s menším klubem...

Hned úvodem vyjádřili podiv nad absencí příznačného marihuanového odéru – koncert byl nekuřácký. Přední řady však americké stonery nenechaly dlouho v nesnázích...

Jakkoliv Figure působí místy utahaně, naživo měla grády, kombinace živých nástrojů a elektroniky fungovala na výbornou, stejně tak ledový vokál Margrét Rán Magnúsdóttir.

Mezi písněmi se už tradičně exuje pivo z bot a nechává se kolovat obří putovní joint, přičemž se poguje téměř po celé ploše parketu. Když vzduch dosáhne tropického stupně...

Rapový kolos se rozjel, pokojíčkem otřásaly industriální podmazy doplněné o dystopické přednášky vedené v naléhavém, ale srozumitelném tónu. Will Brooks byl ve svém živlu.

Před koncertem nabručený, nehybný, s očima upřenýma na zem, po prvních tónech a s mikrofonem v ruce vůdce, který posílá do publika jednu noisovou vlnu za druhou... Dälek.

Jestli početné obecenstvo do Lucerny přilákali hlavně Pontiak nebo i české stálice Bumfrang3 a křtící Or? Snad synergicky všichni...

Deafheaven serou ortodox, ale své publikum naučili toužit a toužebně očekávat. Ofina George Clarka je preventivně propocená už od nástupu do půlkruhu.

Stetsonova metoda se vymyká chápání. Jeho skladby pořád ještě nejsou dokonalé, ale postupy jsou unikát.

To, co je dělá zapamatovatelnými, je jedinečný vokál zpěvačky, když ta holka začne zpívat, vlhnou The Knife nebo Sigur Rós...

Vše je čitelné, možná víc, než bych chtěl. Carrion Flowers tentokrát bez zhouby, hloubavá After the Fall popírá svou elektronickou mezihru.

Stejně jako bolest, vzpomínky i heroinové excesy přetavené v songy, jejichž málomluvná autorka si na nic nehraje a za všech okolností zůstává syrově upřímná.