... a Pazuzu šířící mor. K tomu připočtěme zábavnou teatrálnost, lehkou nadsázku a elegantní, méně tradiční visuální stylizaci.

Nemusí být tma, aby bylo temno. A (hlavně) naopak. Dobeška a The Black Heart Procession jako evidentní kult, hojení ran plus další fráze.

... na brněnskou Flédu zavítala estonská superstar Tommy Cash a nutno říct, že kdo se nevybavil oldschool adidaskou nebo kteroukoliv jinou věcí se třemi pruhy, byl mimo.

Láska, smrt, chcaní, tam bylo prostě všechno. Jestli měl pátek smutný oči zkušený výčepní z pajzlu U Fandy, rychlej vzestup a pomalej pád do panoptika...

Relativita festivalového času: jedna fronta na malé pivo a velký rum může trvat déle než set Sheevy Yogy, i když vaše žena bojuje sebevíc...

Midi Lidi rádi vaří, to se dávno ví, ale Bonus v tom má jasno - nežerte vepřový, Aláh vás vidí! Mary C to s beaty vždycky sluší.

Profesionalitě umělců nelze nic vytknout, na druhou stranu mohl být perfekcionismus faktorem, který je divákům poněkud odosobnil.

Cloud Nothings se předvedli v nejlepším možném světle, na rozdíl od minulých turné nynější kvarteto plní sál hutným zvukem.

I když se živě přidala kytara v podání Brusa a jedna rapová sloka od v Praze usazeného C. Montsa, koncertu něco chybělo...

July Talk jsem přes všechny ty řeči o nejlepší nový kanadský rokenrolový kapele, divokejch koncertech a esteticky vyvedený klipy podezřívala z pozérství.

Člověk v malých klubech často zažije silné napojení na vystupující, takhle přátelský koncert je ale i mezi komornějšími akcemi raritou.

Auditoriem se nesla slova o masakru a nebyla, věru, ani příliš nadnesená. Osmihlavá newyorská saň jménem Hazmat Modine nezavítala do intimního prostředí Divadla U Hasičů...

Sentimentalita to není, ale vědomí nezvratné skutečnosti přeci jen zneklidňuje. O pár hodin později stojím v hlavním sálu Flédy, která je přeplněná po okraj...

Pro občasného návštěvníka muselo být zklamáním, kolik písniček, které prostě nejde vynechat, tentokrát nezaznělo, pravidelný návštěvník zase ví...

Rozvrzaný dveře večerní tramvaje připomínají, že jakýkoliv koncert je vlastně rituál, kterému vždycky cosi předchází a taky ho pokaždé něco následuje.

Konečně setkání s Pardubicemi, konečně potřesení si pravicí s místními zelenými disidentkami, konečně i spousta dalšího. Odkdy je nenormální cítit se jako Ulrike Meinhof?

Extrémní pozitivita a nemalé množství připomínek vlastních zkušeností s drogami začínají být s nabývající intenzitou podezřelé, jako by si Chaplin snažil vytvořit...

Přece jen se nestává často, aby v Praze hrál někdo, koho čtenáři Resident Advisoru opakovaně zvolili do nejvyšších pater žebříčku nejlepších live actů planety.

ěžiště show bylo ve frázování citoslovcí, nekonečném skákání po stagi a značném pódiovém nasazení. To se projevovalo na potem zbrocených tělech hlavních aktérů...

Uhrančiví Shield Patterns navázali na temnou, poctivě vybudovanou atmosféru, kterou velkolepě vedla éterická Claire se svým kouzelným hlasem...