Bylo by co kritizovat, ale po takovém dni nemám potřebu. Uspokojená headlinery, na obláčku euforie, promítám si znova nejdokonalejší z žen. St. Vincent! Postmoderní madona.

… jedna jim všem káže, jedna všechny převeze, záda jim ukáže. Leckdo tvrdí, že populární festivalová kratochvíle známá jako „přebíhání“ je sportem pro sebevrahy.

Druhý festivalový den se soukolí Colours Of Ostrava rozjíždí na plné obrátky aneb dokážete být na dvou místech zároveň?

... druhak se na ni na začátek festivalu sešli prostě všichni a z toho půlka koncert prožvanila. Nechci hejtařit, jen vzdychám. Björk v Ostravě, pampeliška jediná.

Jak okouzlení industriálním areálem spolu s nadpozemským vystoupením Björk přebíjí nelibou pachuť festivalové monstr akce.

I když návštěvnost se blíží sto tisícům, Open’er si zachovává jakousi rodinnou atmosféru. Přispívá k tomu hlavně entusiastický staff.

Pro mnohé se stali vítězi celé přehlídky Kalle. Veronika Buriánková, která se k mikrofonu drala už v patnácti, tehdy ve formaci Veena, neskutečně vyzrála.

Lano, které přešel vycházkovou chůzí, bylo podstatně kratší a tak si Oliver občas neodpustil i nějakou tu holubičku nebo krátké sezení na laně. Bílý bod ve tmě.

Program letošního krýpka to rozhodně naznačil, zvlášť při koncertu Holly Herndon jsem měl pocit, že současnost se odehrává právě tady a teď.

Už od loňského ročníku jsem si začal zvykat na to, že nejzajímavější je na Pohodě k vidění a slyšení mimo hlavní Bažant stage. Kate Tempest!

Trenčínská Bažant Pohoda se každoročně pomyslně pře s Colours of Ostrava, kdo má nabitější lajnap. Ale na letisko se nejezdí jen kvůli kapelám. Festival očima čtyř.

Buďme upřímní - úterní trojboj česko-slovensko-polský měl vítěze, kvalita vyrovnaná nebyla. Jistě, co kapela, to téměř odlišný žánr, ale.

Co je to za člověka? Tygrovaný outfit a peří na hlavě, mysteriózní skoro jako Sun Ra, obrovské a zároveň naprosto absurdní charisma. Z jiného světa. Slova jsou zbytečná.

V nově zrekonstruovaném Prostoru Hlubina se sešlo několik desítek účastníků o které bylo výborně postaráno, srovnání prezentací Čechů s ostatními, už tak slavné nebylo.

Sotva čtyři hodiny spánku a do mozku se zarývá zvuk, který identifikuji hned, jak si uvědomím, že bydlím u tenisových kurtů. Za poletování antukových vulgarismů sbírám svršky.

Určitým pojítkem zúčastněných je i nevtíravý aktivismus a DIY přístup, který vedle podpory anti-nazi hnutí Good Night White Pride je solidární i s politickými uprchlíky.

Bannery typu „Solidaritu s uprchlíky #přijímáme,“ vlajky Antifašistické akce, nebo oficiální placka festivalu „nazi hunter“ potěšily. „Creepy“ lidé, DIY atmosféra.

Já vím, všichni se mačkáte na Creepy Teepee nebo na letisku, ale ten pravý ráj stírající malicherné rozdíly mezi máničkami, hipstery a rodinami s dětmi je tady.

Když už to vypadá, že se Morris smířil s tím, že hraje pro bandu tupejch ignorantů, objeví se na pódiu jeden z fanoušků, co se tváří, že by se snad…

Že nikdo nešel spát a možná si ani nevyčistil zuby, o tom skoro není pochyb. Druhý den festival se už od rána nesl na vlnách ještě většího vedra...