Rogue´s Gallery aneb praví a leví piráti

Jeden z nejmilejších vedlejších efektů úspěchu Pirátů z Karibiku se vrací. Původní dvojalbum Rogue’s Gallery dalo v roce 2006 dohromady těžko uvěřitelnou sestavu interpretů, kteří si s chutí a od srdce zazpívali pirátské odrhovačky a irské lidovky. Hvězdy první kategorie, indie naděje a kultovní jména kočíroval producent Hal Willner, který tuhle lákavou ideu živil dalších šest let a trpělivě sbíral nahrávky k dalšímu pokračování. Některá jména se s chutí vrátila, některé písničky také, ale hlavně se opakuje vysoká kvalita kolekce. Kompilační alba tohoto typu sice téměř nutně musí obsahovat nějakou vatu, tady je jí přes obrovskou porci třiceti šesti skladeb na ploše téměř dvou a půl hodiny opravdu minimum. Zahrál si tu i samotný Jack Sparrow, který doprovází na kytaru Patti Smith ve skladbě The Mermaid, z temného záhrobí mořských vlků pak povstal i Frank Zappa, který se svými Mothers of Invention přednesl tradicionál Wedding Dress Song/Handsome Cabin Boy.

Z nováčků je skvělá například Shilpa Ray, která za spolubručení Nicka Cavea dává bezostyšnou Pirate Jenny a je to jedna z nejlepších verzí téhle notorické odrhovačky vůbec. Boduje i Macy Gray v reggae verzi Off to Sea Once More a dvojice otrlých žokejů plných bourbonu (Tom Waits a Keith Richards), skřehotajících známou Shenandoah, by se lekla i posádka kapitána Barbossy. Pravým pirátem je také Michael Gira, jehož Whisky Johnny je dokonalou miniaturou, která působí tak vesele, že se u nahrávání možná dokonce usmíval. Zklamáním jsou oba zářezy Iggyho Popa, velmi dobře se naopak uvedl Dr. John a výtečný je Marc Almond, který dává čistou lidovku Ship in Distress, nebo Chuck E. Weiss v morytátu za odešlé přátele Anthem for Old Souls. Jeho skřípavé „farewell“ zní v hlavě ještě hodně dlouho po doznění skladby. Tyhle odrhovačky mají něco do sebe. V jednom zátahu se to poslouchat sice moc nedá, ale svoje perly si tu najde každý. Tak vzhůru na palubu, dálky volají...