rionka | Články / Reporty | 28.04.2015
Máte rádi kočky? Kočky jsou lepší, než lidi. Zpěvačka Zofia Fraś, přezdívaná Wielebna, v průběhu koncertního turné "sbírá" po městech opuštěné kočky a psy, které krmí a jejich fotky následně zveřejňuje na svém facebooku. "Starejte se o zvířata. Jsou to křehké bytosti s dobrým srdcem," vzkazuje. Pokud vás na sobotní koncert v Kabinetu múz nepřilákal vztah frontmanky Obscure Sphinx ke kočkám, rozhodně zbýval ještě silný argument v podobě libereckých Drom. Čtyřčlenná kapela kvalitně zčeřila DIY scénu už před lety a rozhodně patří mezi jména, která je nutné zhlédnout live. Drom mají tendenci nekompromisně říznout a v místě, kde by jiní interpreti jen opatrně zvlnili emocionální hladinu, vás hodí do hlubin temného kytarového moře mezi ozvěny, odkud se nevynoříte, dokud nedohrají.
V této společnosti měli úvodní Thy Disease už od počátku poněkud nevýhodnou pozici. Apokalyptičtí metalisti z Krakova přijeli společně s Obscure Sphinx a téměř celý set odehráli v poloprázdné temné místnosti. Zpěvák Sebastian se nicméně rozhodl, že když už jsme se dostali tak daleko, tak předvede opravdový metal, a neúnavně pobízel publikum k pohybu i hlasovým projevům. A řádka metalistů pod pódiem mu nakonec vyšla vstříc, i když to asi nebylo úplně dokonalé.
Drom vpadli na vyhřáté pódium omotané girlandami kabeláže skromně, ale odhodlaně. Pamatuju si, že už na koncertě v Boru jim po pár minutách patřil celý sál a ani v sobotu tomu nebylo jinak. Jejich magická formule funguje, protože jsou dobří. Je úplně jedno, že nevíte, jak se jmenují jednotliví členové kapely nebo v čem dříve hráli. Až je uvidíte, pravděpodobně se stanete fanoušky.
Pódium postupně halí mlha, jen tu a tam ji prosvěcují pohozené zářivky jako majáky na pobřeží, poslední výspa civilizace. Basák a kytarista se skvěle doplňují v nevyřčeném dialogu, posluchač se propadá do temné atmosféry, realita taje pod nohama jako led. Když se zpěvák na konci poslední skladby vrhne z pódia na podlahu, kde se s řevem schoulí do klubíčka, basák vytrhne světla z napájení a místnost se zřítí do tmy. Následuje ohromující aplaus.
Drom byli highlightem temného večera, ale zvědavost na živou prezentaci Obscure Sphinx zůstala. Polská metalová formace své koncerty uvádí jako "temné rituály", kde lze prožít široké spektrum emocí a hned se z nich i dosyta vykřičet. Rozhodně se nejedná o klasickou female-fronted kapelu - v popředí sice stojí křehká zpěvačka, ale její projev v rámci kapely nestojí v centru dění, funguje jako další, kontrastní nástroj. Wielebna se vynořuje z dýmu v černém oděvu s rukama omotanýma bílými obvazy jako polomrtvá ledová královna, tančí a koriguje živý vokální výstup pomocí dotykové placky připevněné ke stojanu mikrofonu. V sestavě tak nahrazuje klávesistu-krabičkáře a doplňuje kytarové kreace spoluhráčů rozličnými ruchy a šumy. Zamrzí, že její hlas není lépe slyšet, narozdíl od growlujícího kolegy po pravé ruce a kytarového pekelníka nalevo.
À propos, pan kytarista! Hora svalů, bílý vous, obří boty na pedálech, kroutící se kmity strun a nevypočitatelné rytmické zlomy, matematika skoro jako od Meshuggah (Waiting for the Bodies Down the River Floating). Polovinu koncertu, kdy nezírám na dramatické pózy zpěvačky, strávím pozorováním jeho. Kapela sype jednu skladbu za druhou, bez oddechu, bez zbytečných keců, teprve po krátké pauze, vytleskání a následném přídavku se konečně dočkáme zpětné vazby. Muzikanti se široce usmívají, Wielebna si utírá oči do obvazů, zdá se dojatá, maska nedostupnosti je náhle pryč. Kapela děkuje. Vypadá to, že temný rituál se vydařil - dokonale.
Obscure Sphinx (pl) + Thy Disease (pl) + Drom
25. 4. 2015, Kabinet múz, Brno
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.