Jakub Šíma | Články / Reporty | 08.10.2017
Chtělo by se říci: Za vším hledej Supercrooo. Dvojice James Cole a Hugo Toxxx si vysloužila pověst věčných spratků už při vydání prvotiny Toxic Funk. A přestože bylo kolem kapely několik let ticho po pěšině, události poslední týdnů a měsíců ukázaly, že pokud se má ve stojatých vodách české scény začít něco hýbat, je nutné za tím i po více než deseti letech hledat Supercrooo. Roztržka mezi Hugo Toxxxem a Mikem Trafikem přerostla v ostrou výměnu názorů a několik diss tracků, načež se James Cole postavil za Toxxxe a řekl labelu BiggBoss své sbohem. Staré vazby ožily. Po ohlášení společného koncertu se lístky na pokladně ohřály sotva pár dní a už tak vysoká očekávání fanoušků ještě zesílila.
Před klubem se opozdilci marně snažili sehnat vstupenky, uvnitř se vznášela elektrizující atmosféra. Příchod na stage doprovodily mohutné ovace a hustý les rukou letících ke stropu. Hugo Toxxx suverénně přecházel po pódiu s kšiltovkou naraženou hluboko do čela a bez jediné známky emocí sypal rýmy nasáklé drzostí a sebevědomím. Přesto byl tou méně výraznou polovinou, dominoval James Cole a jeho přirozené showmanství. Jen zlomek svých partů nechal v původní flow, většinu z nich upravil – zrychloval, zpomaloval, zapojoval výšky, měnil intonaci a přidával pattonovské hlasové variace a piruety.
Vystoupení si drželo vysoké tempo bez místa pro oddych. Průřez bohatou diskografií začínal u alba Toxic Funk a přes Dixxx a další společné projekty zabrousil do sólových věcí obou individualit, zlatým hřebem programu pak byla novinka Arnold Lepard Navrátil. Staré skladby dostávaly novou podobu, jednou to byl remix, jindy se změnil jen beat nebo přibylo vokální cvičení. Klasické momenty společné tvorby, nebyly jen prostorem pro vzpomínky a sentiment, ale zněly překvapivě aktuálně a svěže. Fanoušci v předních řadách přepadávali na pódium a sborově doplňovali texty, na výrazech hlavních protagonistů byla patrná spokojenost. Přestože ke konci bylo znát, že Toxxxovi odchází hlas, show dokončil. Koncert nabídl nekompromisní hudební projev, intergalaktický feeling sycený nesmlouvavostí. Tedy ingredience, kterými se Supercroo zaryli hluboko pod kůži tuzemských posluchačůd. Památný zážitek a nejlepší český koncert za hodně dlouhou dobu.
Supercrooo
6. 10. 2017 Storm Club, Praha
foto © Romana Kovácsová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.