Sziget Festival, 13.8.2022, Budapešť, Maďarsko

Ostrov Óbudai poskytuje svým obyvatelům veškeré zázemí. Nocovat se dá v přilehlých kempech, ti nejskalnější využili možnosti postavit si malý stan mezi stagemi. K dispozici měli jen minimum místa, kotvicí šňůry nebylo kde natáhnout. Stany brzy pokryl všudypřítomný prach. K mání je i supermarket, takže není vůbec nutné ostrov opouštět. Budapešť však oplývá mnoha lákadly a část Szigeťanů se rozhodla strávit část dne v historických lázních Széchenyi. Prohřála jsem se tu v termálních pramenech, propotila v sauně, zaplavala si několik bazénů. Kluci s festivalovými náramky na rukou s hurónským zpěvem rozproudili „řeku“ v bazénu pro neplavce.

S Rodopi Ensemble z řecké Thrákie jsem ještě „u vody“ zůstala. Na tradiční nástroje hráli staré řecké, bulharské a turecké písně doprovázené tancem. Připadala jsem si, jako bych se ocitla v černomořské hospůdce. U pařížských The Psychotic Monks jsem mohla na pohodu zapomenout. Nezřízeně řádili často naprosto arytmicky, zněl psychedelický rock, garážový punk i postpunk. Nepotřebují frontmana, nepotřebují refrény, neznají hranice.

V podvečer jsem se vydala do šapitó na francouzské Compagnie Cabas. Šest mužů létalo vzduchem, padali, chytali se. Jejich představení bylo kombinací burlesky a akrobacie. Výstupy byly přerušovány mluveným slovem, verši na vážná společenská témata jako gender nebo feminismus. Z klaunů se rázem stali křehcí mužové odhalující se do poslední nitky.

O koncert dne se postaral Lewis Capaldi. Jeho zamilované balady nejsou složité a rezonují. Hity Hold Me While You Wait a Before You zpívali fanoušci extaticky, i se zavřenýma očima. Při poslední písni Somebody You Loved už plakali úplně všichni. Capaldi byl celou dobu na pódiu sám, civilně oblečený. Živý důkaz toho, že k zaujetí fanoušků nejsou třeba flitry, taneční show nebo opulentní triky. Stačí najít tu správnou strunu v srdcích posluchačů.