Tady hrál Netsky?

Loga sponzorů byla všudypřítomná, škoda že hostesky nerozdávaly Excelent dlouhé papírky, Dell filtry a Intel drtičky – český riderský tým 420 by je jistě ocenil. Čistě marketingový byl stan vedle sjezdovky, kde byly cestou k baru vedle sebe vyskládané nejnovější notebooky jako někde v showroomu. Nechyběl fotokoutek ani možnost si na strojích zahrát Far Cry nebo Assassina.

Stačilo přejít silnici a člověk zapomněl na sníh i na sponzory, kteří nevyrábí alkohol. Ve stanu je pár stovek lidí a atmosféra jako ve středu v klubu. Tady má hrát Netsky? Konečně začíná četnost log dávat smysl. Netsky začíná s hodinovým zpožděním (!), zato ale hned sází jak smrčky do lesní školky. Lidi sice na výzvy MCho moc nereagují, jinak ale spokojeně tancují, dokonce Borisovi sežerou třikrát Rio (byť dvakrát v různých remixech). Netsky si v půlce setu vyzkouší pár nových věcí, v poslední třetině pak zase sype klasiky v ověřených kombinacích a koření to trapem a halftimem. Na závěr nejnovější single Work It Out, který jsem si zpíval ještě ráno. Lidi odchází a atmosféra opět klesá, tentokrát se ale zastaví na úrovni klubu ve čtvrtek. Tady hrál Netsky?

Druhý den fungoval dramaturgicky lépe. Nemohu nezahrnout narozeninovou oslavu místních stařečků v mém penzionu, kteří začali samohrajkami a dotáhli to až k akordeonovým Slavíkům z Madridu. Večer po warm up DJích nastoupilo trio Kraak & Smaak a odpálili solidní diskotéku – funky, dubstep, sem tam EDM. Den předtím se přišly davy z Prahy podívat na hvězdu v horách jak někam do obludária, načež odjely a v sobotu se už skutečně jednalo o párty na svahu.

Lepidlem, které večírky a sponzory drželo pohromadě, byly rotace kolem různých os dvacet metrů vysoko. Jak při sobotní exhibici, tak při nedělním finále se divákům tajil dech, byť v neděli jich mnoho využilo stream z pohodlí svých domovů. Amatérským očím bylo zatěžko spočítat, kolikrát se a jak rideři vlastně otočili, ovšem chytání lyží ve vzduchu v podivuhodných úhlech bylo neméně působivé. Věřím porotě, že vyhrál ten nejlepší – Američan John Brown.

Z akce zůstaly rozporuplné pocity. Na finále v neděli zůstalo spíše málo lidí, Red Bull DJs zvyklí hrát lyžařům ke skokům dav příliš rozehřát neumí, do toho podařené sety headlinerů v nepříliš zasněžených Orlických horách. Jedno je však jasné: na akci panovala až bratrská atmosféra, domácí pálenky, domácí zelenina či Jägery šly z ruky do ruky. Dokonce i místní byli přátelští – velký rozdíl oproti klínoveckým bručounům z loňské Winter Areny.