Tak daleko, tak blízko: Radka Bodzewicz

„Svou tvorbu nazývám figurální abstrakcí, v níž rezonuje přirozenost i absurdita lidského života. Na svých plátnech zachycuji figurální světy/abstraktní i reálné krajiny, které vybízejí z dálky pozorovatelného ornamentu přiblížit se a sledovat detailní mikrosvěty lidí,“ říká pozoruhodná výtvarnice Radka Bodzewicz, která ráda experimentuje s technikou i materiály. Dvoumetrové plátno Maska: Vstupní brána přede dvěma lety dražila londýnská galerie Sotheby’s a od té doby si jí více všímají i tuzemská média. Některé z jejích děl si můžete prohlédnout na skupinové výstavě Mladí a klidní ve smíchovské MeetFactory, která má vernisáž zítra a potrvá až do konce května. Nás zajímalo, kam ráda chodí, sama, s dětmi, za kulturou i jen tak.

Co vidíš z okna?
Odlesky světel; postupně zhasínající okna; oranžové světlo pouliční lampy, barvu, která připomíná oranžové kadmium v tuto noční dobu, když se její světlo v uličce opírá o budovu; ale především staré stromy, tři žaludy, díky kterým se tu roční doba neztrácí.

Kam na snídani?
Snídani moc ráda vynechám, když je dobrá káva a teplá voda, a když už, tak jedině pozdní, po cestě, než se otevřou galerie, třeba holešovická Toustárna.

Oblíbená vycházková trasa?
Ta je v posledních letech rozhodně podřízena tomu, kam se starší syn chce vydat. Často je to Stromovka, přes všechna dětská hřiště; kolem vede na všechny strany cyklostezka, takže přes Trojský most (nenecháme si ujít příležitost vidět projíždějící vlak na nádraží Holešovice) do Tróji nebo Libně nebo přes Libeňský most na Karlín až do centra.

Kde na kávu?
Kávu je mi nejmilejší spojit s návštěvou galerie, kdekoliv, kde je možné zrovna vidět dobrou výstavu, nebo se schůzkou někoho mně milého. Teď třeba můžu doporučit navštívit MeetFactory a skupinovou výstavu Mladí a klidní, kde mám taky k vidění pár obrazů. Patří k dlouhodobé výstavní dramaturgii Jiné poznání, které nabízí zajímavé projekty i do budoucna.

A na večeři?
Jsem v posledních letech s dětma trochu tulák, často je to poklidná domácí večeře, jindy táborák u babičky a dědy, ve víru města máme za rohem nejlepší pizzu Osadní, jindy zase hotelová večeře nebo restaurace, která nám po cestě na naší cestě (často za výstavou) kdekoliv zrovna padne do oka nebo nám ji někdo doporučí. Nedávno to byla třeba restaurace v Broumově u kláštera, kam sem se už několik let chtěla vydat a teď tam plánuju letní výstavu.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?
Kulturní podnik obecně vyhrává galerie. Z galerií v Praze je to spřízněná Bold Gallery, mám ráda Trafačku, prostory Valdštejnské jízdárny a Veletržního paláce, galerii Václava Špály, Meetfactory a mnoho dalších. Divadlo Kampa, kino Oko... všechno podle chuti, času, prostoru, naladění a hlavně zrovna pořádaných akcí.

Kam se chodíš zašít?
Rozhodně do ateliéru.

Kdyby ses měla přestěhovat, kde by to bylo?
K vodě. Potřebuju ke svému životu nutně vidět na vodu, moje cesty v létě vedou skoro denně, když jsem v Praze, do Husince a zpět. Ale kdyby to mělo být dál, bylo by to Skotsko.

Ideální dopravní prostředek?
Kolo.