Jakub Hudák | Články / Recenze | 11.03.2013
Když jsem byl malý, měl jsem starý tátův kazeťák, byla to ohromná šedivá kovová věc a já ji rozbil. Tak dlouho jsem posouval basy a treble, až se začaly posouvat samy a každá kazeta získala zvláštní wah-wah efekt. Ale podobně zní všechny dostatečné staré a poničené kazety.
Luke Donovan je anglický multiinstrumentalista, který takových kazet jednoho dne našel plnou krabici kdesi v Southamptonu u odpadkových košů. Vzal je domů, nastříhal a na debutovém albu Spectral Park je používá jako samply. Celou desku nahrál sám – to ostatně není až tak překvapivé, jeho sólová tvorba začíná u intimního folku, který trochu připomíná Nicka Drakea – a vydali mu ji u Mexican Summer, kde doplňuje ansámbl lo-fi kytarovek jako Soldiers of Fortune nebo Campfire.
Nejprotlačovanější píseň z desky, L'appel du Vide, už má i povedený psychotický videoklip, ačkoliv mně připadá „nejklipovější“ skladba Shells se svou veselou stoupavou melodií a letní, vzpomínkovou atmosférou. Je pozoruhodné, jak právě veselé rytmy a vyloženě kankánové melodie dovedou klamat: maniakální, lysergová hudba Spectral Park skrývá v těžko srozumitelných vokálech smutného klauna. Například v L'appel du Vide, písni plné extatických bicích a heroického hysterického zpěvu, lze rozeznat, jak Donovan zpívá, že už toho má po krk, a v druhé nejdelší (a možná i nejlepší) skladbě Cut vzniká emoční kontrapunkt ke zběsilému kopáku a nadšené gradaci v textu „I've got it all, there is nothing left to love, you said more, I said enough.“
Výraz „jako stará kazeta“ se při poslechu neustále vrací. Staré kazety vytvářejí aranžmá hluboko v mixu; jako ze staré kazety zní Donovanův instrumentální vklad; Generation Loss, nejdelší skladba se zjevnou inspirací v jungleu, občas mizí do zastřena, aby se opět vynořila s velmi konkrétním zvukem, přesně jako stará kazeta; a trochu meta-kazetové je, že deska Spectral Park vyšla i v limitované edici na kazetě (vydavatelství Crash Symbols). Motiv staré kazety vede k časté disharmonii mezi jednotlivými linkami, ale celek zůstává harmonický. Koneckonců na skřípavé housle ve Venus in Furs od Velvet Underground si také nikdo nestěžuje.
Je jasné, že Spectral Park je velmi výrazný debut. Otázkou zůstává, jaké to bude naživo – kdo bude od 16. do 17. 8. v Gdaňsku, ten si na to může odpovědět. Trochu tíživá mi připadá budoucnost Spectral Park: téma „stará kazeta“ se vyčerpá tak akorát na jednom albu. Jinými slovy, tahle deska mě ještě nějakou dobu bude bavit, ale další takovou nechci.
Spectral Park – Spectral Park (Mexican Summer, 2013)
www.spectralpark.bandcamp.com
www.mexicansummer.com/shop/spectral-park-spectral-park
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.