Třicet let se Švihadlem

Bezesporu nejznámější a nejoblíbenější reggae parta v Čechách, Švihadlo, slaví letos třicetileté výročí založení. Kapela k této příležitosti vydala 6. září desku Best of Švihadlo 1983-2013 a zároveň zve fanoušky na narozeninovou oslavu do pražského Lucerna Music Baru, která proběhne 29. října. Na uplynulá desetiletí zavzpomínal frontman a zakladatel Švihadla, Petr Šturma.

Proč jste si vybrali reggae? Hádám, že za bolševika v Čechách zrovna nefrčelo... Kde jste čerpali inspiraci a jak vlastně vnikl název Švihadlo?
Reggae jsem jednou zaslechl a úplně mě oslnilo a vlastně to trvá dodnes. Ty skvělé rytmy a představa ostrova někde v Karibiku, kam se nikdy nepodívám (to už naštěstí neplatí), to bylo za bolševika velké lákadlo. Inspiraci jsme čerpali z desek sháněných na burzách, ale i od dalších českých kapel, hlavně Babaletu. Tenkrát fungovala i spolupráce s polskými reggaemany. Švihadlo vymyslel náš první bubeník – vždycky se mi to zdálo jako blbej název, no a vidíš...

Třicet let je na kapelu úctyhodný věk, většina z vás je navíc ve Švihadle od začátku. Nemáte ponorkovou nemoc?
Většina ne, jenom polovina. My se do ponorky zase tak často nedostaneme, přeci jen je to k moři daleko, navíc ponorky jsou skoro jen vojenské a my vojáky neradi.

Máš spočítáno, kolik jste za ty tři desítky let odehráli koncertů?
Nemám, ono těch prvních deset let se moc nehrálo, odhadem by to mohlo být tak 1200???

Jste kapela cestovatelská, zahráli jste si až v Číně. Nechystáte nějaký další hudební zahraniční výlet?
To bychom moc rádi, ale výlety stojí peníze a dneska je na ně dost těžká doba, vždycky je to tak trochu o náhodě. Tak si dopřávám alespoň cyklistické výlety, moji druhou vášeň. Teď se zrovna chystám po Kolumbii a do Nepálu.

Co všechno obsahuje vaše Best of ? Bylo těžké vybrat skladby nebo bylo jasno?
Na CD je čtrnáct písniček, z poslední jsme tam dali jen titulní Času je málo, spíš jsme lovili ve starších vodách. Vybírali jsme vylučovacím způsobem a postupně se to vylíhlo.

Švihadlo a Zelený list patří k sobě, ale neleze vám neustálé vyžadování té písničky na nervy?
To už máme myslím za sebou, jsme s tím stavem tak nějak smíření.

Jste, a pravděpodobně navždy zůstanete, nejvýraznější a nejmilovanější českou reggae kapelou, ovlivnili jste a k reggae přivedli mnoho fanoušků i mladých muzikantů. Máte na česko-slovenské scéně nějaké následovníky, které bys doporučil?
Určitě. Nejvýraznější a nejaktivnější je asi Cocoman, který produkoval naši poslední desku a okolo kterého se formuje parta především zpěváků, kteří i zpívají česky a není jim jedno o čem. Jako velká naděje se zdá být Colektiv z Českých Budějovic.

Co na závěr nějakou historku – a nemusí být jen z natáčení desek...
Ony ty nejveselejší historky jsou většinou nepřenosné a často i nepublikovatelné... Jednou jsme jeli hrát do Akropole a na místě zjistili, že v programu je uvedena kapela s názvem Autobus Blues. Tak jsme se zdravě naštvali, nezdravě opili a hráli celý večer jen blues.