Třináct let života Kevina Whelana (Aeon Station)

Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station. Stojí za ním Kevin Whelan, který se proslavil jako zpěvák a kytarista americké indierockové skupiny The Wrens, jejíž fanoušci se po velmi úspěšné desce The Meadowlands (2003) další už nedočkali. Po několika letech marného čekání na oživení kapely a vydání slibované nahrávky se Whelan rozhodl odstartovat vlastní dráhu jako Aeon Station.

Observatory začíná melancholicky uklidňujícími tóny piana písně Hold On, kterou následuje jedna z výraznějších skladeb – Leaves vygraduje z pochmurné, díky vícehlasu až kostelní nálady do obrovské vlny emocí, plné odhodlání k novým začátkům. Nahrávce nechybí ani energičtější a rockovější nádech (Fade, Queens a Better Love) nebo klidnější, intimnější polohy (Empty Rooms, Move a Everything at Once). Nelze přehlédnout působivě gradující Air nebo Alpine Drive, která dílo poklidně uzavírá postesknutím nad osudem domovské kapely.

Celkovou náladu podtrhuje obal desky. Fotografie rozestavěné výškové budovy kontrastující s modrou oblohou symbolizuje naději, odrazy ve skle zase rozdílné úhly pohledu na věci, připomíná nám, že každý člověk je svým způsobem nedokončeným a stále se vyvíjejícím tvorem. Také zatím jediný videoklip ke skladbě Fade zaujme kromě skvělého vizuálního provedení připomenutím nutnosti povznést se nad strach, negativitu a zklamání a přijmout tyto emoce jako výzvy, které nás posouvají dál.

Přestože lze albu vytknout drobnosti v podobě některých lehce patetických textů nebo méně výrazných melodií, Observatory na jeho kvalitě, otevřenosti a uvěřitelnosti neubírají. Naopak vyniká jeho poselství – pokračovat navzdory všem překážkám. Aeon Station se podařilo nepodlehnout pocitům sklíčenosti či sebelítosti a zdůraznit význam vytrvalosti a naděje v lepší zítřky.