Články / Reporty

Truffaz na africké výpravě

Truffaz na africké výpravě

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.10.2015

Chystá-li se do Čech Erik Truffaz, je předem jisté, že o jeden z nejlepších koncertů sezóny je rozhodnuto předem. Není to nijak přehnané tvrzení, Truffaz se vrací často, v jeho vystoupeních splývá technická vybranost s nečekanými postupy, jemností a šarmem. A i když je Truffaz spolehlivě zaškatulkován do jazzu, jeho výlety do dalších žánrů dopadají na výbornou - ostatně za svůj život si prošel od rock´n´rollu přes klasiku po hip hop. Vytýkat není pětapadesátiletému trumpetistovi co, chválit byste mohli do aleluja.

Maestro má šťastnou ruku i ve volbě spoluhráčů a hostů. Nová, Afrikou inspirovaná deska, jejíž vydání se chystá na jaro 2016, se bude pyšnit významnými jmény. Mr. Trumpet nemohl na svou africkou pouť zvolit lepší průvodce než zpěvačku Rokii Traoré a rappera Oxma Puccina. Ti sice probíhající turné Doni Doni neabsolvují, skvostné obsazení Truffazova kvartetu však zcela dostačovalo, aby si naplněná Akropole udělala o dosud nevydané nahrávce ten nejlepší obrázek. Dlouhodobí souputníci klávesista Benoit Corboz a basák Marcello Giuliani získali posilu v osobě mladého, teprve pětadvacetiletého švýcarského bubeníka Arthura Hnatka, který jazzovou scénu zaujal už coby doprovod arménského pianisty Tigrana Hamasyana.

Truffaz patří k těm hudebníkům, kteří mají fanoušky napříč spektrem - od militantních jazzových fanatiků přes elektro nadšence po mladé hipstery, zdálo se totiž, že obyvatelstvo Krymské se pro ten večer přesunulo pod žižkovský vysílač, aby si užilo souhru i vynikající sóla jednotlivých hráčů. Není divu. Truffazova trubka umí promlouvat sladce i vemlouvavě, klávesy dodávají až sedmdesátkový feeling, Hnatek a Giuliani hutní tanečními groovy jazzy drum'n'bass nejvyšší kvality, při kterém se dá snít i tančit. Superlativům se zkrátka těžko ubráníte.

Bezmála dvouhodinový koncert byl proložen ukázkami nejen z čerstvého počinu, ale i ze starších kousků, třeba z alba El tiempo de la Revolución, a také několika větami a častým "díky". Přidávalo se dvakrát a dlouze, jenže desátá hodina je nemilosrdná a vyhání nadšené příchozí zpět do podzimní sychravosti.

Info

Erik Truffaz Quartet (f/ch)
15. 10. 2015, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace