U Slavkova vyhráli Deep Purple

Nemuseli jste být extra důvtipní, abyste pochopili, na jaký koncert míří máničky z celé republiky v džínových kraťasech a trikách Deep Purple. Zámek Slavkov hostil ve svých zdech kdekoho, do návštěvní knihy si teď může přidat i britskou hardrockovou legendu, přijíždějící na Moravu v rámci svého turné Now What?!.

Den první

Do začátku koncertu hlavních hvězd zbývalo šest hodin, vchod do parku byl ale v obležení. Skrz zámecká okna se naskýtal pohled na překvapivě malé pódium, sem tam probublalo pár tónů zvukové zkoušky, jinak vládl v horkém odpoledni ospalý klid a mír.

Ve čtyři se nedočkavci dostali dovnitř, poklusem a s rybářskou stoličkou v ruce mířili zabrat místo v první řadě. Čekali nás ještě tři předkapely, což dávalo pomalu festivalový program nebo spíše nutné zlo, z něhož po vkročení do areálu nebylo úniku. Vstupenky jednorázové, s vybudováním východu si nikdo hlavu nelámal, zkrátka co jednou peklo schvátí, to už nenavrátí. Od takové akce by člověk čekal klasickou pásku na ruku, ale smůla. Další nepříjemnost čeká u nápojů, nealko v menšině, láhve se vydávají bez víčka, takže jste nuceni držet si petku s vodou otravně v ruce. Stánků s jídlem zoufale málo, nestíhají. Uvězněni bloumáte kolem a přemýšlíte, jak se zabavit během následujících hodin. O což se asi měly starat předkapely brněnské provenience. Trio Lidopop se prozrazuje už nepříliš nápaditým názvem, rock-pop, sem tam s funky nádechem, české texty. Ejhle, zazní vzpomínka na legendu Narvan, jehož byl bubeník Mikeš členem. Inu, neurazí, nenadchne, jede se dál i s fotbalovou hymnou FC Zbrojovka, která ten den čutá se Spartou. Rock-blues z Brna dovezl Tom Jegr a jeho band, zazněl pilotní song Blíženec z nově připravované desky, jinak ale nejslabší kapela dne.

Poslední předkapela Progres 2, založená ve stejný rok jako Deep Purple, tedy 1968, je milým překvapením. Zdeněk Kluka za bicími, Roman Dragoun u kláves, evidentně velká fanouškovská základna pod pódiem. Výborné texty, při kterých přestáváte dávat oči v sloup a opravdu se zaposloucháte. Jenže ejhle, po pár kouscích utnuto pořadatelem, zazní první výzva pro publikum. „Prosím, odstupte od pódia, žene se prudký přívalový déšť a silný vítr. Počkáme, až se to přežene a Párpli vystoupí poté.“

Začne hlodat červík pochyb, je půl osmé, slunce svítí, co teď? Čas se dá zabít jen postáváním ve frontě na jídlo, většina se pomalu přesouvá do blízkosti stánků s tím, že se pod plachtou a stromy schová před deštěm. Druhá výzva vyšperkovaná hlášením o kroupách. Ven nemůžete, máte se tedy nechat utlouct ledovými hrudkami? A vážně je šance, aby kapela začala hrát na promoklém jevišti, které evidentně není stavěné na vichřice? Najednou nebe zčerná a stromy začnou tančit ve větru, není čas na hrdinství, úprkem pryč. Liják přichází vzápětí, vítr oslepuje oči prachem, promočení usedáte v nejbližší hospodě. Venku to vypadá na konec světa. Patnáct tisíc lidí z parku se nemohlo jen tak schovat, je jasné, že mnozí zůstali uvnitř. Jak je možné, že nezazněl povel k vyklizení? Těžko půjde někdo zapojovat po téhle smršti kabely. Facebook pořadatelů mlčí, nikdo nic neví, probíhají vlny fám. S Deep Purple se můžeme rozloučit, to je jasné. Zda pojede posílený vlak do Brna neznámo, snad se pod stromy nikomu nic nestalo. Armageddon se zklidňuje po dvou hodinách, 22:38 bliká zpráva, že se koncert přesouvá na pondělí. U mnohých radost, další řeší vrácení vstupného, které jim bylo slíbeno moderátorem. Zatímco technici Deep Purple suší nástroje, Slavkov jde spát v očekávání věcí příštích. Jak se to vyřeší se vstupenkami, když je někteří zahodili? Budou se kontrolovat mokré cáry z kapes? A jak se dostat v pondělí v noci alespoň do Brna? Jsme sice v Austerlitz, ale dopadli jsme jak Napoleon u Waterloo.

Den druhý

Ráno moudřejší večera. V pondělí se ze Slavkova stává obří sušárna, metalová trika se skví čistotou, jen na obnažených návštěvnících vidíte, že pořekadlo „pivo dělá krásná těla“ je naprostý mýtus. Po poledni je slyšet zvukovka Deep Purple, kapela to nevzdala a obětovala volný den. Na internetu mezitím zuří bitva. Je oznámeno, že se vstupné nevrací, neboť je koncert jen přesunut, zničené vstupenky se budou řešit individuálně. Aneb recept jak naštvat diváky, je na světě, vzniká skupina hrozící trestním oznámením. V pět odpoledne zpět na místo činu, stánek, kde byli v předchozí den organizátoři, zeje prázdnotou. Ochranka nemilosrdně odebírá vstupenky, mnozí mají slzy na krajíčku, je po cenném suvenýru a na pódiu čekají v námořnickém Zadáci. Předkapela personálně spjatá s Lidopopem, chlapci prznící vše od Depeche Mode po AC/DC. Jezů hlas, Když mistři jedou Hron, Háčkům je hej. Dosti nedůstojná highway to hell. Komentář Live Nation na facebooku budí rozpaky: „V tuto chvíli nedokáži říci, kdo přesně s touto variantou přišel, nicméně jednalo se o předkapelu a ty se ne vždy trefí do vkusu všech návštěvníků.“ Strach z malé účasti se ukazuje jako neopodstatněný, zatímco se pódium zametá a luxuje, do parku se hrnou davy. Vystoupení se dokonce o pár minut odkládá, aby se zvládly odbavit fronty u vchodu.

Ozve se dunění, za kterým se zvedá potlesk, dlouho očekávaná pětice je tu i s Highway Star přelévající se v Into the Fire. Vyšší věk je znát maximálně v pomalejších gestech, od počátku brilantní show se skvělým zvukem, které se nedá nic vytknout. Kapela čistější a elegantnější než celý zbytek publika, Paice a Airey v košilích, Morse ověšen indiánskými cetkami, viditelně dobré naladění celého osazenstva. Věk je jen číslo a u jednotlivých sól může fanoušek chrochtat blahem. Živočišnost a plné nasazení, plynulost a vychytávky typu svítící konce Paiceových paliček vytvářející světelnou show. Z nového alba zazní překvapivě jen několik písní – Vincent Price, Hell to Pay a Above and Beyond, sází se na jistoty. U Lazy z nejoceňovanějšího purplovského alba Machine Head bere do pusy harmoniku Gillan. Nezapomenutelné Aireyho sólo, zahrané s mozartovskou lehkostí, kdy přebíhá od klasiky k boogie woogie, aby nakonec rockery rozbrečel dojetím u Smetanovy Vltavy, je jedním z vrcholů noci.

Posledních pár písní, hitovka Smoke on the Water, po které už mnozí pádí na vlak či k autům, aby se vyhnuli zácpě. Zbytek si ještě užívá coveru Billyho Royala Hush a nakonec Black Night. Velký zážitek. Větru dešti neporučíme, je skvělé, že se nakonec koncert vůbec konal, jen tu bylo příliš mnoho chyb v organizaci. Zbývá poučení na závěr. Vstupenku nikdy nedávejte z ruky, dopředu se informujte, jestli je jednorázová, a není od věci si vyžádat smluvní podmínky. Peníze se snad nakonec budou vracet, jednání probíhají. Faktem je, že když vám někdo z pódia řekne ano, druhý den kategoricky ne a třetí den možná, donutí vás to i přes veškerou radost z proběhlého vystoupení k dosti vážnému zamyšlení o kredibilitě pořadatelů. I přes všechna příkoří a pachuť hráli Deep Purple jako bozi, takže je na čase shánět vstupenky do Drážďan či Berlína na říjen. Pro mnohé snadnější cesta než do Slavkova.