Umakart: Není to o souboji eg

Česká superkapela z betonové džungle paneláků o tvůrčím procesu, pomalu se rýsujícím nástupci Vlků u dveří, vizuální stránce a domácích hudebních cenách. Umakart.

Existuje nějaký tajný recept, jak založit českou superskupinu?
Jiří Hradil: Oslovíš Petra Hapku, Karla Gotta, Michala Davida a třeba někoho z Plastiků.

Jaromír Švejdík: Pro střední generaci je tady Umakart a pro mladší… to necháme na nich.

Umakart se skládá z výrazných hudebních osobností, není občas problém, abyste se při psaní písniček shodli?
Jan P. Muchow: Kapela funguje jako parta kamarádů, kteří předtím, než jdou na pivo, něco udělají. Není to o souboji eg, že by se jedno ego tomu druhému snažilo něco dokázat. Jaromír většinou přijde s písničkou, přinese slova, která nesou názor samy o sobě a je předem jasné, jakým směrem se to bude ubírat. A my se snažíme společně dotáhnout ten nápad do konce. Občas je to ale jinak. Když se dělala poslední deska, tak jsme si rozdělili, kdo dotáhne písničky, většinu Dušan, některé Tomáš a něco já. Potom to Dušan smíchal a něco přinejhorším vyhodil. (smích) Je to ale hlavně o tom, že se něco slučuje, než že by se odpuzovalo. Z toho plyne to potěšení…

Debut Manuál vyšel už v roce 2004, následující Vlci u dveří po dlouhých osmi letech… čím to bylo? Chystáte něco nového?
Hradil: Je to daném tím, jak přichází inspirace…

Švejdík: Teď máme velkou inspiraci ve stylu 80. let a jediné, co můžeme prozradit, je, že nová deska bude rychlejší než ty předchozí. Jak stárneme, tak si chceme ještě zatančit. Teď jsem poslouchal jeden Dušanův nápad a ta první písnička vždycky rozhoduje, o čem bude nálada těch zbylých na desce. Ještě k tomu není melodická linka ani zpěv, ale cítím z toho pozitivní taneční náladu. Říkal jsem si, že by nebylo špatné, kdybych já, už skoro senior, začal tančit disco, které jsem za svých mladých let nesnášel… takové smíření po letech. Nová deska bude 130 BPM a víc, zakázali jsme si nosit pomalé nápady.

Na Manuálu se textařky podílel Jára Rudiš, Vlci u dveří angažovali Jana Těsnohlídka. Jedná se o programovou snahu nebo o shodu náhod?
Švejdík: Předem jsme o tom nepřemýšleli, až zpětně mě to cinklo. Já jsem s Járou intenzivně pracoval na Aloisovi, když jsme dělali první desku, a on mi donesl nějaké texty.

Muchow: Jára způsobil i setkání s Honzou Těsnohlídkem, protože organizuje v Arše EKG (literárně-hudební kabaret, pozn. red.) a právě na EKG hráli Dušan s Jaromírem, když tam byl Těsnohlídek jako host. Něco recitoval a kluci přišli s tím, že je to výborný tip. Spíš se to nabaluje, než že by to bylo programové.

Švejdík: Těsnohlídek je víc básník než Rudiš, takže z něj jdou ty texty lehčej než z Járy. Předpokládám, že pokud budeme hýbat s tou novou deskou, tak na ní budou jeho texty. Mám tak vyčerpaný fond, že ze mě texty lezou strašně pomalu. Muchow: To je vždycky tak, že Jaromír dostane hrubý materiál v podobě sbírky a vybere, která ta část nebo úryvek se mu líbí a ten potom ještě sám opracovává. Editorská činnost, aby to bylo vůbec použitelné v 3/4 taktu, který potřebuje nějaké frázování.

Švejdík: Těsnohlídek má dobré nápady, píše současně, což nám vyhovuje. Není v tom přehnaná pompéznost nebo patos, k Umakartu prostě sednul. Navíc je to dobrý kámoš… je důležité, když se snesou lidi v šatně na turné a s ním to bylo prima osvěžení.

Muchow: V šatně mu to šlo. (smích)

Švejdík: Máme ho rádi jako člověka. Jak je Jára Rudiš skoročlen Umakartu, tak je i Honza Těsnohlídek. Je to taková Umakart family a furt roste.

Napadá mě paralela ke grafikům vašich alb… Snažili jste se s Vlky u dveří přijít zase s něčím originálním a navázat tak na Manuál?
Švejdík: Vždycky si vybereme grafiky, kterým věříme a přijdou nám současní. Chceme něco originálního a necháme jim volnou ruku. Nezasahujeme jim do ničeho, možná firma nějakýma logama. Dáme jim důvěru a ono se to vyplácí. Samozřejmě taky koukáme jako blázni a musíme se fotit v divných pozicích v divném oblečení. Ono už to vzniklo kdysi v dobách Escape family – muzikanti, výtvarníci, literáti. Začalo to tezí, že každý umí něco, a když to umí dobře, tak se mu do toho neserem. Nám se do toho taky nikdo nesere. Baví nás na tom, že můžeme objevit nové grafiky nebo fotografy, kteří mají úplně jiný pohled na svět… Potřebujeme čerstvou krev. Co bude dál, netušíme, ale rozhodně budeme hledat v těchto vodách.

Dá se říct, že je pro vás vizuální stránka důležitá?
Muchow: Je to součástí zážitku. Snaha zaujmout pouze hudbou je slepá, lidi na koncertě se vždycky dívají, jak kapela na pódiu vypadá. Vizuální stránka je ještě před zvukem. A pak záleží, jestli máš ambice jako třeba Pink Floyd… některé kapely jsou zase víc cirkus než hudba. Umakart je celkem střídmý, ale rozhodně o vizuální stránce přemýšlíme.

Švejdík: A hlavně nás taky baví, když lidi o tom přemýšlí, že to nemusí být jen estetika krásy ve smyslu zalíbit se obalem nebo oblečením… spíš je vyprovokovat k přemýšlení třeba o nějakých sociálních záležitostech.

Jaká byla vaše první reakce na grafický koncept Vlků u dveří? Narážím na obal stylizovaný do podoby vypáleného CD.
Dušan Neuwerth: Museli jsme si všichni zopakovat, že mají naši důvěru, a potom se nám to začalo líbit. My jsme jim nechali volnou ruku a oni překvapili nejenom fanoušky, ale i nás.

Švejdík: Taky nás donutili přemýšlet, že jo? A myslím, že i vydavatelství. (smích)

Vlci u dveří se dočkali skvělých ohlasů, jak ze strany fanoušků, tak i kritiky. Jak vnímáte nově vzniklou cenu Apollo?
Neuwerth: Nás potěšilo, že nás nominovali, a je fajn, že existuje nějaká alternativa vůči mainstreamu, který je tak zmutovaný.

Muchow: Většina nominovaných jsou tvoji kamarádi a jejich desky tě upřímně baví, takže bys to přál všem. Víš, že v porotě rozhoduje deset lidí, kteří mají rozdílný vkus… Potom nám vyprávěli, že se tři hodiny hádali o tom, kdo vyhraje, protože to bylo pět hlasů proti pěti. O vítěze až tolik nejde, je vůbec hezké, že vznikla alternativní cena k Andělům a oceňují desky, které se mi líbí. Já jsem si přál, aby to vyhráli Charlie Straight… Líbilo by se mi, kdyby skvělá popová deska od kapely, která má popové ambice, dostala cenu od pomazaných lidí, kteří tomu rozumí. To by mi přišlo sebevědomější a odvážnější, než že to dostala deska, která se mi taky líbí, ale její vítězství vlastně vůbec nepřekvapí. Stejně tak bych to přál třeba Lence Dusilové nebo The Prostitutes.

Hradil: Já si myslím, že by bylo potřeba vymyslet nějaký jiný druh ocenění, které by stálo za to a kapelu opravdu nakoplo. To se obvykle nestane, dostaneš nějaký popelník.

Neuwerth: Dostaneš asi 60 litrů od OSA, to není tak špatný.

Švejdík: Je rozdíl, jak to chodí ve světě, lidi se o výsledky zajímají, zvýší se prodej atd.

Hradil: Tam se to pořádně provaří masovými médii.

Neuwerth: Musí bojovat o prestiž cen, a to je u nás běh na dlouhou trať.

16. října chystáte v pražském divadle Archa speciální koncert se zástupem známých hostů. Můžete o tom něco prozradit?
Švejdík: Každý host má něco společného s Umakartem, většinou s někým z nás hraje v kapele, ale taky jsou tam lidi, kterým kluci (Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth, pozn. red.) produkovali desky… Prostě Umakart family. Měl by to být velkej mejdan, takže srdečně zveme.