Umíráček (Lucifer: Večerní modlitba)

Jakmile ztratíš nevinnost, už ji nikdy nemůžeš nabýt zpátky.

Nový světový řád. Už tu bylo několik lidí, kteří se ho pokoušeli ustavit, ale podařilo se to až Elaini Bellocové, nenápadné dívence s uhlově černými vlasy. Ať už šlo o Třetí říši nebo Zuckerbergův Facebook, nikdy nedošlo k takovému porušení statusu quo jako nyní u vymazání Nebe a Pekla. Přesto jsme právě toho v posledním díle Lucifera svědky. Elaine, která se stala novým Bohem, odstraňuje vše zlé i dobré a tvoří znovu, přičemž to, co zůstává, je svět (míněno ta koule s oceány a půdou, která má reflektovat kouli naši) + Luciferem vytvořený nový vesmír s kentaury a dalšími uprchlíky z fantastických krajů.

Odcházím a peklo jsem zavřel.

Poslední díl Lucifera se zajímavě vypořádává se současným pohledem lidstva na posmrtný život a mimo jiné do sebe nechává vplynout starou a novou představu pekla. Zásvětí prochází přízemním, téměř lidským vývojem, protože Bohem je nyní člověk s omezenou představivostí a pochybami. Demýtizace všeho, čeho jsme dosud byli svědky, chytře skryté konce jsou charakteristické pro poslední díl, Mike Carey se postupně loučí téměř se všemi významnějšími postavami, které zasáhly do Luciferovy ságy. Ještě naposledy se podíváme, jak se jim daří, kam jejich cesta pokračuje, případně zda vůbec pokračuje, ale hlavní roli tentokrát opravdu hraje Jitřní kníže. Bilancuje, dotahuje nedořešené záležitostí a bez svého království míří k nevyhnutelnému. Na poslední setkání se svým otcem, k rozhodnutí skrývajícímu se za pavučinou vzpomínek.

A tak, když se zrodí další jsoucno, shledá, že mu hledí přímo do očí. A že do sebe vstřebal celou jeho historii trvající dvacet miliard let dřív, než stačil odvrátit zrak.

V téhle sérii šlo vždycky o vyprávění příběhů o obyčejných lidech. Skrze nenápadné duše docházelo ke konfliktům neskutečných měřítek a je to právě poslední povídka pojmenovaná Nirvána s kresbou Jona J. Mutha, která shrnuje to nejlepší z celé komiksové řady. Lidský příběh o lásce a utrpení. Tentokrát obohacený o působivou čínskou architekturu a pro Evropany netradiční pohled na svět. Tak známý a přesto jiný, odehrávající se na pomezí nebe a pekla, bdění a snu. Někde v nirváně.

A co teď budeš dělat?

Večerní modlitba je především velkou poctou Neilu Gaimanovi, tvůrci Lucifera, jak ho známe ze sandmanovské imaginace. Bez něj by tu nic z toho nebylo a Carey si toho je vědom. I když představivost napíná k prasknutí, ve finále „pouze“ vzdává hold vedlejší postavě mnohem významnějšího příběhu. I tak vzniká bez Lucifera na českém komiksovém trhu prázdnota, kterou bude těžké zaplnit.