Anna Mašátová | Články / Reporty | 13.09.2013
Podzimní sérii desátého ročníku pražského festivalu Vyšehraní sice značně poznamenal déšť, přesto asi sto padesát statečných vytáhlo deštníky a vyrazilo moknout spolu s Wabim Daňkem a Ďáblovým stádem. I když pódium místy připomínalo bazének, organizátoři byli slušně připraveni. Vyfasovali jste sedák, za mírný poplatek byla k zakoupení pláštěnka, navíc se stánkaři vytáhli se svařákem a mezi návštěvníky proplouvaly milé hostesky s občerstvením. Bacily neměly šanci.
Jubilejní ročník si žádal patřičný úvod, mezi gratulanty se objevily osobnosti ze světa country, zástupci sponzorů i Vyšehradu a samozřejmě nechyběla ředitelka Martina „Márty“ Dimmerová. Nestor Mirek Kovařík recitoval básně Václava Hraběte, jenže vzhledem k nevlídnému počasí si mnozí pomysleli něco o zbytečnosti patosu a odkládání koncertu, a to i přes to, že Blues v modré a bílé je bezesporu krásné.
Poté už do kaluží vstoupil jeden z našich nejlepších písničkářů Petr Linhart, kterého můžete mnohdy vidět právě s několika muzikanty ze Stáda jakožto doprovodnou kapelou 29 Saiten. Linhart čelil tentokrát živlům sám, pouze se svými posmutněle poetickými příběhy ze Sudet – o nenaplněné lásce německé dívky Helgy Braun a českého kluka, která neměla v pětačtyřicátém roce šanci, nebo o stínech na duši světoběžníků Holuba a Friče.
Zlatem oceněná deska Ďáblova stáda naštěstí nezůstala jen u jednoho živáku, jak to nějaký čas vypadalo. V létě se celý ansámbl představil publiku na trutnovském festivalu, úspěšné tažení pokračuje a v kuloárech se šušká cosi o Lesním tour 2013. Ďábelský set odstartovaly klávesy Šárky Adámkové a Ryvolova Samota. Ač Daněk přemlouval počasí ke zlepšení více než vemlouvavými slovy „A slunce pálí jen“, z nebe stále padaly další proudy vody. Kapele sluší především rychlejší písně, kde se slova ujímají bicí a kytary, při Mrtvym vlaku tak publikum značně ožilo a začalo se pod deštníky vrtět. Jednou z nejhezčích písní na repertoáru je nepochybně Laredo, známé jako Kovbojův nářek, které na albu sice nazpívala s Daňkem Radůza, ovšem vokalistka Petra Lstibůrková Páchová písničkářku zastoupila více než zdařile.
Bigbítové Ďáblovo stádo spolehlivě donutí výskat jipíjajéj, Tvůj bílý šátek je zase důkazem, že se kapela nebojí sáhnout opravdu hluboko do hudebních archivů a vytáhnout na světlo operetní tango z dvacátých let, kdysi nazpívané tklivým hlasem Ljuby Hermannové. V podání Adámkové nebylo po rozvláčnosti ani stopy, písni prospěl moderní zvuk a vznikla příjemná popová pecka, které byste sto let rozhodně nehádali.
Trojpísňové pásmo pod hlavičkou Daněk & Daněk, tedy Wabi a jeho syn Šimon, připomnělo Wabiho repertoár – Dívku v mercedesu, Lady Yesterday a Fram. V cílové rovince noci už jsme pádili pouze po trampských hitech a silných příbězích. Historku o risku i odvaze strojvůdce Caseyho Jonese s vynikajícím sólem kytaristy Luboše Novotného, Hudsonské šífy, které můžete z Daňkových úst slyšet už neuvěřitelných dvaačtyřicet let, nebo jeho skvělou autorskou píseň Dawson korunovala zpráva o vítězné bitvě indiánů u Little Bighornu. Přídavek na sebe nenechal čekat, Rosu na kolejích si zpívala celá vyšehradská letní scéna, a aby byli stateční návštěvníci odměněni za nepohodlí, následovala i další skladba, při které utichla nejen černá skála vyšehradská, ale prý i bílé skály nad velkou peřejí.
Rudolf Cortés sice nabádá Daňkovým prostřednictvím k odpírání duše ďáblu, nenechte se však zatvrdit předsudky vůči kotlíkářům, a vpusťte Ďáblovo stádo bez obav do vašich uší. Budete překvapeni, jak dobře zní country 21. století.
Vyšehraní 2013: Wabi a Ďáblovo stádo
10. 9. 2013, Vyšehrad, Praha
foto © Martin Myslivec
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.