redakce | Články | 30.10.2013
V Liberci jsme měli šest kamenných kin. Teď není žádné. Zato tu jsou dva multiplexy, které promítají „současnou kvalitní produkci z celého světa“. Tak určitě – je tu funkční varianta kin, která uspokojila hlad po novotách na přelomu tisíciletí. Otázka je, jestli je to varianta dobrá – tedy jestli je to stále ještě pouze varianta –, nebo zda už lze hovořit o transformaci kulturních svatostánků. Jako člen občanského sdružení „Zachraňme kino Varšava“ si myslím, že to není dobrá varianta a že je potřeba s tím něco dělat. Tak jsme vytáhli do boje.
Kino Varšava v Liberci, o jehož rekonstrukci a znovuoživení usilujeme, bylo zprovozněno v roce 1908 a s kratšími pauzami fungovalo 100 let. Na počátku 21. století se bohužel nedokázalo vyrovnat s nastupujícími multikiny a bylo dramaturgicky nekonkurenceschopné. Krásná budova ve stylu art deco začala chátrat a město (vlastník objektu) se jí chtělo jednoduše zbavit. Proti prodeji se však zvedla vlna nevole, ze které se podařilo vykřesat partu lidí, kteří se snaží o jeho záchranu. Věřím, že si našinec umí živě představit, kterak těžký úkol to vlastně je. Jenže poručte přesvědčení.
Po nesčetných jednáních se zastupiteli Statutárního města Liberec a výstupech na zastupitelstvech jsme nakonec po roce získali nájemní smlouvu na jeden rok. Kino jsme uklidili, odstranili houby (a nebylo jich málo) a začali spíše undergroundově nežli alternativně objekt provozovat. Domníváme se, že úkolem kina dnešního formátu v centru města je vyjma kvalitní filmové projekce také integrace divadelních a tanečních souborů, pěveckých sborů, kapel, přednáškové činnosti a třeba literárních čtení pod jednu střechu do prostoru, kde se dá využívat technika a zázemí universálně. Kino tak propojuje jednotlivé kulturní oblasti a ty se mohou navzájem ovlivňovat. Podstatnou nutností je schopnost kina nabídnout program pro široké spektrum obyvatel – od dětí až po seniory. Z toho vyplývá, že by mělo žít celý den – od rána do noci. Ačkoliv je postavení multiplexů stále silné, poslední dobou jsou častěji vidět a slyšet tendence nejen mladých lidí, aby se s tím začalo něco dělat. Domníváme se, že právě koncept kina Varšava s přesahem je pomyslným odrazovým můstkem pro změnu vnímání kulturních souvislostí nejen pro obyvatelé Liberce, ale i pro široké okolí. V širším kontextu je objekt kina Varšava důležitou součástí libereckého dění a vždy jím byl. Tuto perlu je třeba navrátit do kolektivní živé paměti Liberce.
Jelikož našemu záměru opravdu věříme a chceme ho realizovat, podali jsme žádost o registraci projektu v rámci programu ROP Severovýchod, a to na 20 milionů korun. A tady už přestává sranda. Zástupci města Liberec se nejsou schopni v současné době domluvit téměř na ničem, natož na tomto projektu, a tak jsme celý projekt vytvořili a zároveň jsme i žadateli o dotaci z ROP. Pět dobrovolníků, kterým záleží na osudu tohoto objektu, již 1,5 roku tvrdě maká na tom, aby zvelebili městský majetek, jenž zůstane městu. Zcela zadarmo, bez ambicí budoucího vlastníka a navíc s dotací vlastních finančních prostředků. Je tohle normální? Zastupitelé města až na pár výjimek stále neslyší. Je snad tohle normální?
Po příjezdu z festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě jsem byl plný entusiasmu. Ozvěny Po.Hlavě, které uvádíme tento víkend, jsou tou správnou cestou, kterou by se zachraňované kino nejspíše mělo vydat. Problém je ovšem v tom, že pokud nepoložíme vlastní krky na pomyslnou gilotinu (nebudeme ručit soukromým majetkem za zhodnocení majetku města), pokud nevyjednáme podporu tuhle, onde a ještě támhle (Liberecký kraj, sponzoři, granty) a pokud byť jen o píď ustoupíme, šance na záchranu posledního objektu s ušlechtilým cílem a krásnou architekturou zmizí a už nebude. Nic nebude. Půjdeme do Fóra a dáme si burger.
„Pane maršále Koněve… ťuk,ťuk,ťuk… můžeme dál?“
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.