Články / Reporty

Ve snu na Colours: Björk a Bokka

Ve snu na Colours: Björk a Bokka

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 17.07.2015

Tentokrát nám ten barevný svátek začal neskutečně. A to neříkám jen kvůli Björk. Nadchli i Bokka, splnil se mi díky nim sen vidět naživo Fever Ray. Když zavřete oči, byli tam. Používají naprosto stejné vokální modifikátory. Vůbec, vybrat Bokka byl bravurní krok, dát jim hlavní čas, taktéž. Chystají novou desku, takže se koncert vlnil mezi hity a slibnými novinkami. Dost možná to bylo jejich největší vystoupení, zdálo se však, že jim přesně taková scéna vyhovuje. Bokka měli příjemné vizualizace (grafika/dokument), úderné beaty a set pojali tanečněji, jak se na festival patří. Zpěvačka komunikovala s publikem pouze přes hlavní obrazovku – své vzkazy psala na klávesnici, i tak bylo znát její dojetí. A ten úsměv zpod masek z tříštěných krystalů nezapomenete.

Vrcholem noci se stal Clark. Objev elektronické scény 2014 posunul hranice Colours of Ostrava. Tak čistý, monstrózní a přitom vyvážený zvuk jsem za svých deset ročníků nezažila. Propasíroval tělem asi milion decibelů a stavěl set, který vzbuzoval očividný divácký podiv. Nesázel brzo ani pozdě, neměl hluchá místa, jeho techno, noise a dystopické struktury otevíraly bránu do jiného časoprostoru. Už chápu jeho promo fotografii s násobenýma rukama. Z hlediska produkce šlo o čiré zvukové obžerství. Zapomeňte na desku, live byl stokrát… stokrát všechno! Ve chvílích táhlých přechodů mi hlava ostřila sluch a obraz se rozmazával blahem. Clark představuje nekonečnou satisfakci po dlouholetém volání po kvalitní elektronice na Colours. Poklona.

A Björk, ano, už už.

Zpívala, jako když chce srovnat vítkovický areál se zemí. To mě z půle koncertu dost těšilo – operace hlasivek jako by nebyla. Zároveň jsem se podivovala její fyzické kondici. Promiňte mi to, ale padesátka na krku, dlouhá rekonvalescence a taková pařba? S jasnozřivě bílou ježurou na obličeji skotačila s obdivuhodnou vervou. Chtivce potěšila písněmi Wanderlust, Mutual Core, Stonemilker I Dare You, Possibly Maybe nebo Lionsong. Stejně jako jinde, i tady začal koncert tiše, nenápadně, a rostl do až strašlivých intenzit. Kopíroval náladu Vulnicury – záchvěvy smyčců, hang drum a Arcova všeobjímající technizace. Pro představu si pusťte třeba Not Get, je v tom všechno. Tedy až na dva působivé ohňostroje. Jak asi zazní z více stran, je jen škoda, že hrála Björk tak brzo. Jednak tak nevynikla doprovodná biofilní videa, ani vynikající světla, druhak se na ni na začátek festivalu sešli prostě všichni a z toho půlka koncert prožvanila. Nechci hejtařit, jen vzdychám. Poslouchat kdákání u Björk za světla, to je smutná zkušenost.

Info

Colours of Ostrava
16. 07. 2015
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace