Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.04.2014
Festival oslavující a popularizující vědu přijela ozdobit rozkvétající dáma, hvězda nu-folkové a alternativní slovenské scény. Představila atraktivní debut a přes mrazivé klima udržela na konviktském nádvoří Univerzity Palackého desítky chtivých.
Napsalo se o ní hodně. Byl to, tuším, Pavel Klusák, který poprvé šířil krásu nápadně jiné slečny z Bratislavy. Koncertně se objevuje už i u nás. Formou folkové, nábojem až rockenrollové písně přikrášlené slovenštinou popisují a vysvětlují vztahovou každodennost. Zdánlivé banality okřídluje Katarzia odstupem a přebolené emoce vypravuje v konkrétních etudách. Proto jí propadá kdekdo – pravda, častěji ženy, ale jde o stupeň uvědomění. Kdo se nebojí přiznat si fakta, nemůže s ní nesouhlasit. Kata, mladičká a přitom ohromně zkušená, říká nepříjemné i romantické pravdy v jednom sledu, mísí vyšperkovaný humor s poezií a nezatěžuje se aranžemi. Zůstává prostá, jen s akustickou kytarou, což zní chvílemi monotónně, dvě skladby s hostem na klávesy ukázaly, jak by se daly písně posunout. Katarzia klade do popředí především svůj silný hlas a texty. Trefné, dokonale frázované texty, které laskavě, ale nesmlouvavě usvědčují obě pohlaví z opakovaných pochybení. Střílí do vlastních řad – „... toto je tak typické pre všetky ženy, hned si z toho odvodíme, že nastaly vo vás zmeny... tak ako, ako to je a čo z toho sú len moje paranoje?... uhol pohladu, ty len umíráš od hladu, já to hned prekrútím, že asi nemáš na mňa náladu – tak ako, ako to je?!“
Ve tváři měla po celý večer potutelný úsměv, výraz těch, co vědí. Sem tam se procítěně mračila při silných refrénech, z vlasů obrovský drdol, kožíšek a prokřehlé ruce... Publikum se tisklo víc a víc dopředu a nakonec si ji celé prochladlé vyprosilo pro přídavek. Přehrála celé album a k tomu i novinku: je s podivem, že se po tak obsahově vnadném debutu nevyčerpala.
Po Katarzii následoval workshop a posléze i show Kreaton djs. Workshop v atriu, kam si lidi přišli popovídat a popít, byl kontraproduktivní a následný set už jen druhotným doprovodem ke společenské zábavě. Ani vizualizace, byť impozantně protažená na tři patra nosné stěny, nekonvenovala s hudební složkou, výsledek byl rozpačitý. Katarze ženského vkladu ovšem neutrpěla, AFO takovým koncertem zásadně získalo.
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.