Články / Sloupky/Blogy

Versus: Kyklos Galaktikos

Versus: Kyklos Galaktikos

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 23.02.2015

Mother: Nevim, jestli je úplně fér otírat si šosy kabátu o začátek akce, ale jsem hodnej i zlej fízl a hodnýho jsem poslal na neplacený volno. Každopádně v Praze čas plyne jinak a dochvilnost je třeba trestat jak kajícníka. Nepoznám, kdy se přesouváme z Jižní Afriky do Západní a necítím z beatů zářivé slunce, nicméně formát warm-upu, jakési fúze přednášky a dj setu, si zaslouží uznání za svojí netradičnost, pravidla je nutné ohýbat a meze překračovat. Bylo to poučné a pardon za ten výraz, i zajímavé, jenže taky jaksi nepatřičné svou výstředností, která nebyla křečovitá, protože vycházela z podstaty věci. Ale tohle jsem nedal. Vlastně jsem chtěl odejít. A pak najednou Kyklos Galaktikos. Střih letlampou, dentální hygiena ostnatým drátem, transdimenzionální cestování. Od afrického popu k temnému veršotepu. Oheň a dým, někdo by řekl “fakt dobrý světla”. Oproti desce válečnější zvuk, tajemnou, lehce introvertní auru a poklidnější plochy střídá hybnost, noisové jiskření a basový buchar. 10/10, vydal bych se do Afriky za Kyklos znova. I když nikdo nehajloval.


Fucker: V Praze plyne nejen čas jinak, i řeči se tam vedou, pardon za ten výraz, zajímavé. Člověk se o člověku dost naučí, když slyší pičoviny typu: mladej Burian těží z toho, že je syn svého otce, jinak by to neměli tak jednoduchý (co, prosim? jakože jim táta mete cestičku klubama nebo jim natahuje publikum skrze své skalní posluchače poměrně tradičního písničkaření? to jako fakt?), nebo že jde o další hluchý hype, a kdo je poslouchá, je automaticky elitář? Tyvole, nevim, za co všechno bych se měl stydět, ale v Praze mi to vždycky dost borečků vysvětlí. Ne, nestydím se, leda že nejsem jiný živočišný druh. Osu dobra jsem nedával, podceňoval, a současná podoba mi jde více k pleti. Bude se vám líbit, pokud není hip hop, co a priori nesnášíte, pokud máte rádi songy rozlité do deseti minut, kombinující psychedelické plochy s místy nesmyslnými texty, poetika je o vesmír jinde než Typltovo obrazné obrazoborectví pro WWW, pokud jste se nechali proniknout Shabazz Palaces (ne, jinou podobnost nehledejte) nebo polskými zabijáky Napszyklat v jejich psychedeličtějším období, jste tu správně. Živá podoba má několik výhod proti desce Mezi lovci mezer. Zvuk je vybuzenější, písničky nestálé ve své aktuální podobě, basy kulervoucí a nadšení přenosné, světla světlometná a hlavně - dopředu vystupuje jemná a fatální krása Michaely Švédové, která dodává celkovému vizuálu odlišných mužských typů erotický odér (samozřejmě platonického, obdivného charakteru). Rád jsem si připadal jako Nemehlo a proměnil svoje očekávání v jasnou výhru. Živá kapela, živelná a hledající. Takové mají největší smysl. (I když nehajlují.) Důchod už se blíží, tak jdi mu vstříc? Slogan roku, nejlepší.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace