Články / Reporty

XXI. Blues Alive: V oku tornáda

XXI. Blues Alive: V oku tornáda

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 21.11.2016

Závěrečný den festivalu Blues Alive si minimálně ve dvou, ne-li dokonce třech případech s diváky dramaturgicky zašpásoval. Po dvaceti letech je to však něco, co si rozhodně dovolit může. V prvé řadě to bylo tematické odpoledne, na kterém vystoupila energická Jana Koubková a kapela Něžná noc Blanky Šrůmové a Jana Sahary Hedla. První jmenovaná spíše jazzová zpěvačka, druzí zasněná rocková kapela, blues v obou případech jen náznakově. Přesto vše působilo naprosto patřičně, změna nálady byla na místě a posluchačsky velice příjemná. Třetím dramaturgickým štůlcem bylo Alo Trio, dámská kapela hrající hudební směs na pomezí šansonu a blues. Bohužel mě jejich teatrální muzika příliš nezaujala a podle ohlasů z kuloárů jsem nebyl zdaleka jediný. Ale je dobře, že si festival může dovolit tyto „úkroky stranou“, svému publiku rozumí a to jeho dramaturgické kroky oceňuje, pozorně naslouchá – a hlavně si udělá vlastní názor.

A pak už se jelo na plné obrátky. Od té chvíle se neexperimentovalo, byť od čistého blues jsme byli stále poměrně vzdáleni. S plnou parádou to do publika začali tlačit, netradičně v jedné rovině na kraji pódia umístění, Francouzi Dirty Deep. Moderní, na kost ohlodané, elektrické, špinavé blues a fantastická, divoká show. Dirty Deep byli hlasití, byli nekompromisní, byli nezastavitelní, byli drtiví. A publikum je odměnilo reakcí, která drtila sluch podobně jako muzika linoucí se z pódia. Blues s metalovým nápřahem? A stále přitom bez nejmenších pochyb blues? Přesně to předvedli Dirty Deep. Ještě teď se vzpamatovávám.

Na dalšího vystupujícího, Johna Fairhursta, jsem se velmi těšil. Fairhurst má kořeny v britském hard rocku, blues rocku a mississippském blues, v jeho hudbě však zaslechneme i vlivy ostrovního folku. To vše opět ve směsi, která je výbušnější než semtex. Hrubého, neotesaného frontamana s temným hlasem doprovázela duchem nepřítomná basistka a stoický bubeník. Show tu dělal Fairhurst a bohatě si vystačil.

Zpěvačka Nikki Hill byla dobrou, příjemnou tečkou za celým festivalem, energetickému tornádu předcházejících dvou vystupujících však konkurovat nemohla. Hudba měla spád, drajv, Nikki Hill zpívala fantasticky, ale... Finálové vystoupení bylo spíše lepším standardem, kterému chyběl moment překvapení.

Dvacátý první ročník festivalu Blues Alive byl neskutečně vyrovnaný. Organizátorům se podařilo dát dohromady silný výběr účinkujících – ne vyloženě hvězdný, ale variabilní, muzikantsky vytříbený a téměř bez slabých míst. Mladé kapely se prolnuly se zkušenými muzikanty a dramaturgickými úkroky do hladce plynoucího celku, kde se každý našel to svoje. A tak to má být.

Info

Blues Alive 2016:
Jana Koubková (cz), Blanka Šrůmová a Jan Sahara Hedl (cz), Alo Trio (cz) Dirty Deep (fr), John Fairhurst (gb), Nikki Hill (us)
19. 11. 2016, Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace