Michal Smrčina | Články / Reporty | 25.10.2017
Italští nezmaři z Piemontu se s ještě čerstvým albem vydali na další trestnou výpravu, během které se po pauze podívali i k nám. Od doby, kdy prvotina Godlike Snake obsadila playlist nejednoho překvapeného posluchače, uběhlo sedm let. Kapela, nyní usazená na Neurot Recordings, během té doby se svým space-doom-metalem vystoupala na oběžnou dráhu současného doomu. Vynesla ji tam neotřelá kombinace, v níž do mocných riffů míchají vlivy psychedelie, šamansky znějící vokály a jiné postupy ozvlášťnující běžně užívané prvky. Uhýbají tak před nebezpečím předvídatelnosti, opakování, které žánr často provází. Jestli se o předchozí Ecate hovořilo jako o úkazu na scéně, nynější deska 8 šla zase o krok dál.
Kroužek přátel pomalé, ale o to drtivější hudby se v sobotu už tradičně sešel na pražské Sedmičce. Italy uváděl americký sludge Usnea, skládající barvy vesmíru v temnější celky než jejich kolegové. Ne všichni na Usnea usnuli. Tři zarostlí kazatelé Ufomammut následovali a zatěžkávací zkouška 8 byla zahájena. Prostorem se šířily typicky táhlé, šrotující riffy, aniž by hluk přesahoval míru snesitelnosti a znemožňoval rozklíčování méně patrných částí skladeb. Kosmicky bublající a dronující pasáže dávaly odpočinout od těch valivých, zemitých, v nichž se mohla naplno uvolnit energie kytarových velkých třesků. Na pozadí zněl slabě hvízdající vítr, i zpěv. Chvíli tonul na sotva slyšitelné úrovni, aby se vzedmul do bolestivě vyřvaných litanií. Z nového materiálu dominovala skladba Babel, zatímco industriálně načichlé Core uvolnilo hromaděné napětí.
V klubu 007 už proběhla řada koncertů, ze kterých člověk odcházel obtěžkán, hlavu k zemi zatíženou zvukovými balvany, které nezastavily ani špunty do uší. Geologové zvuku Ufomammut jsou jednou z mála žánrových vzácností, u nichž se po hodinovém koncertním mezihvězdném letu neobjeví nuda nebo (byť třeba i spokojená) ospalost, ale objevné nadšení a energie čerpaná z tíhy vrstvené zeminy i členité, vzdušné dynamiky. Tedy takové, že z „kopce“ nespadnete, ale s chutí sletíte až dolů, na Újezd.
Ufomammut (it) + Usnea (us)
21. 10. 2017, Klub 007, Praha
foto © Romana Kovácsová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.