Články / Reporty

Zasloužené odměny (Waves Vienna 2017)

Zasloužené odměny (Waves Vienna 2017)

Radek Zapletal, Zdeněk Němec | Články / Reporty | 05.10.2017

Showcase festival Waves Vienna letos nabízí stovku nejrůznějších interpretů, konference v rámci bloku Waves Vienna Music Conference i rozmanité workshopy. Tři dny plné komunikace o hudbě, rozhazování sítí a koncertní prezentace vybraných muzikantů navrch. Motto pro rok 2017 zní “East meets West”, přičemž se soustředí především na Českou republiku a Itálii. Na každém kroku je slyšet rodný jazyk a v programu figuruje mnoho povědomých jmen, Never Sol, Cold Cold Nights, Aid Kid nebo Manon Meurt.

Kromě méně známých umělců festival háže do placu i ověřená jména. Lubomyr Melnyk, Clap Your Hands Say Yeah nebo Forest Swords jsou stálicemi ve svém žánru a přitáhnou nemalou část návštěvníků. Těžko stíhat nabitý program, začínáme s polskou dvojicí Coals. Katarzyna Kowalczyk a Lukasz Rozmyslowski rozjíždí ambientní pop na skromném pódiu v předsálí hlavního koncertního prostoru kulturního centra WUK. Cihlová architekrutra s útulným nádvořím a spoustou popínavé zeleně poskytuje perfektní zázemí pro hlavní program showcasového vlnobití, následuje ochutnávka tchajwanské kuchyně a přesun do kostela, který se dle anglického programu jmenuje Gamechanger (sic!).

Kanaďanka Emma Czerny usazená v Berlíně zpívá o činech konaných v zoufalství a zmatku. Dreampopové ukolébavky podává s trhavou mimikou a roztěkanými gesty, atmosféru dokresluje dívčí pěvecký čtyřčlenný soubor. Roztomilé, i divné. Každá z doprovodných zpěvaček se v závěru chopí připraveného instrumentu a celý ten rádoby kouzelný svět zbourá infantilním diskem. Decentní prostředí kostela ostře konstrastuje.

fotogalerie z festivalu zde

Jen co začne vyklízení kněžiště, ze sakristie vyběhne jedna z předních person letošního ročníku, Lubomyr Melnyk. Domlouvá se se zvukaři a zdraví s přáteli, aby ušetřený čas promrhal přenastavením výšky sedátka, kterou mu od zkoušky někdo změnil. Nejprve uvádí poutavým proslovem kompozici Illirion. Jemné cvrlikání vysokých tónů postupně doprovází pompézní harmonie, které se donekonečna přelévají jedna přes druhou, aby se opět vynořila počáteční melodie. V propracované skladbě předvádí rychlost, aniž by se díval na klapky, náročné přechody prokládá dalšími stížnostmi na židličku u křídla, tedy mezi skladbami. Následuje minimalistická Butterfly, kde do sebe sice vše zapadá s přesností deskriptivní geometrie, ale ze hry jsou cítit autorovy emoce. Akustika kostela je všeobjímající, poklekávají i atomy za posledními lavicemi.

Clap Your Hands Say Yeah v hlavním sále WUKu. Zvukař sice zápasí s ukňouraným vokálem, ale celkový dojem je výborný, The Skin of My Yellow Country Teeth zní skoro jako z desky. Publikum se baví, bouřlivě reaguje především na skladby z eponymního debutu. Kapela ušla velký kus cesty a hlavní bod v programu Waves Vienna je jim zaslouženou odměnou.

Info

Waves Vienna 2017
28. 9. 2017, WUK, Vídeň

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace